Lékaři bez hranic

 

Lékaři bez hranic / Médecins Sans Frontières (MSF) jsou mezinárodní humanitární organizace, která poskytuje odbornou zdravotnickou pomoc lidem v ohrožení a v případě krizí. Lékaři bez hranic mají aktuálně na misi více než 2 500 mezinárodních a 25 000 místních spolupracovníků, kteří poskytují zdravotnickou pomoc ve zhruba 65 zemích světa.

 

HISTORIE


Založení Lékařů bez hranic, prosinec 1971 © D.R.Organizace byla založena v roce 1971 skupinou francouzských lékařů a novinářů, kteří se účastnili humanitární pomoci v Biafře a Bangladéši a byli frustrováni tím, jak omezené byly jejich možnosti účinně pomoci lidem trpícím v těchto oblastech. Jejich cílem bylo vytvoření kompetentní nezávislé humanitární organizace, která se bude specializovat nejen na poskytování zdravotnické pomoci v krizových situacích, ale která bude rovněž veřejně hovořit o utrpení obětí těchto krizí.

Od té doby Lékaři bez hranic pomáhali například v Afghánistánu v době sovětské okupace, po zemětřesení v roce 1988 v Arménii, v roce 1991 při občanské válce v Somálsku nebo v průběhu konfliktu na Balkáně. Byli svědky genocidy ve Rwandě, masakrů v Bosně i války v Čečensku. Mezi největší humanitární intervence Lékařů bez hranic patřil zásah v době krize v Dárfúru v Súdánu v roce 2004 či po katastrofálním zemětřesení v roce 2010 na Haiti.

 

JAK POMÁHÁME

Haiti 2010 © Frederic SautereauLékaři bez hranic poskytují zdravotní péči převážně v zemích, ve kterých nefungují nebo zcela chybí jakékoliv zdravotnické struktury, často v odlehlých a těžce přístupných oblastech. Pomoc poskytují v nemocnicích, stejně jako v mobilních klinikách. Soustředí se na chirurgické operace v případě násilných a dalších zranění, léčbu dětské podvýživy, léčbu smrtelných chorob, např. tuberkulózy, HIV/AIDS, malárie, spavé nemoci, kala azar, cholery apod., organizování očkovacích kampaní, stejně jako poskytování psychologické pomoci obětem násilí a jiných neštěstí. Kromě toho také školí místní personál, aby místní úřady mohly zdravotnické projekty časem převzít, či na pořádání osvětových kampaní zaměřených na prevenci chorob a rozpoznávání příznaků.

 

 

CHARTA LÉKAŘŮ BEZ HRANIC

Jižní Súdán 2005 © Sven Torfinn Většinu členů organizace tvoří lékaři a zdravotničtí pracovníci, patří mezi ně ale i zástupci jiných profesí. Všichni spolupracovníci ctí tyto principy: 1. Všichni dobrovolníci pomáhají lidem v nouzi, obětem přírodních katastrof nebo ozbrojených konfliktů, a to bez diskriminace a bez ohledu na rasu, etnický původ a náboženské nebo politické přesvědčení. - 2. Ve jménu všeobecné lékařské etiky a práva na humanitární pomoc pracují Lékaři bez hranic neutrálně a nestranně a vyžadují plnou a neomezenou svobodu při výkonu své činnosti. - 3. Spolupracovníci Lékařů bez hranic se zavazují respektovat zásady profesní etiky a zachovávat úplnou nezávislost od jakéhokoliv politického, ekonomického nebo náboženského vlivu. - 4. Jako dobrovolníci jsou si členové Lékařů bez hranic vědomi rizik a nebezpečí, kterým jsou na misích vystaveni, a nemají právo požadovat pro sebe ani pro své blízké jiné odškodnění, než jaké je organizace schopna poskytnout.

 

OCENĚNÍ

James Orbinski, prezident Lékařů bez hranic, při slavnostním předání Nobelovy ceny za mír v roce 1999 © Corbis SygmaLékaři bez hranic obdrželi řadu národních i mezinárodních ocenění. Jedním z posledních bylo i čestné uznání udělené Unii pacientů v ČR v rámci ankety LÉKAŘ ROKU 2011.

Mezi nejvýznamnější ocenění patří Nobelova cena za mír, kterou Lékaři bez hranic obdrželi v  roce 1999.

„V kritických, násilím a brutalitou poznamenaných situacích pomáhá humanitární práce Lékařům bez hranic otevírat dveře ke znepřáteleným stranám. Každý z těchto statečných a sebeobětavých dobrovolníků přitom ukazuje obětem lidskou tvář, respektuje jejich osobní důstojnost a je zdrojem naděje na mír a usmíření,“ uvedla ve svém zdůvodnění Nobelova nadace.