Publikováno: 25.06.2012

Pacienti v nemocnici v Aweilu (foto © Radka Onderková)Rozhovor: lékařka Radka Onderková o misi v Jižním Súdánu

V Súdánu dlouhá desetiletí probíhala občanská válka, která skončila v roce 2005 uzavřením příměří mezi severní a jižní části země a nakonec rozdělením země v červenci 2011. Stále však pokračují spory a boje o pohraniční oblast, kde se nacházejí naleziště ropy. Zároveň je i samotný Jižní Súdán etnicky velmi různorodý a probíhá zde řada lokálních konfliktů mezi jednotlivými kmeny. Proto tu prakticky neexistuje základní infrastruktura, včetně školství a zdravotnictví. Většina obyvatel nemá přístup k lékařské péči, kterou z větší části poskytují mezinárodní organizace. Lékaři bez hranic v oblasti Jižního Súdánu působí od roku 1983. 200 mezinárodních spolupracovníků a 2 000 místních zaměstnanců zde poskytují primární a sekundární zdravotní péči ve více než dvanácti projektech. Na severu země působila 4 měsíce i česká lékařka a dlouholetá spolupracovnice Lékařů bez hranic Radka Onderková.

Na jaké problémy se v Jižním Súdánu Lékaři bez hranic zaměřují?

Lékaři bez hranic mají v Jižním Súdánu řadu projektů zaměřených na poskytování primární a sekundární péče. Provozujeme nemocnice, výživové programy pro podvyživené děti a poskytujeme základní lékařskou péči vysídleným osobám. Projekt, ve kterém jsem pracovala já, byl situovaný do nemocnice ve městě Aweil ve státě Severní Bahr al-Ghazál, kde jsme provozovali pediatrii, dětskou ambulanci, terapeutické výživové centrum pro podvyživené děti a porodnici.

V Aweilu jste působila čtyři měsíce. Co bylo hlavní náplní vaší práce?

V nemocnici jsem byla v pozici Hospital managera a náplní mé práce tedy bylo zajistit ve spolupráci se zbytkem týmu chod nemocnice jako takové. Od personálních otázek týkajících se mezinárodních i místních spolupracovníků a jejich školení přes vybavení materiálem a vším potřebným až po odborné konzultace a vizity u pacientů. V neposlední řadě, stejně jako ve všech našich projektech, sběr a vyhodnocování dat, aby bylo možné posoudit efektivitu naší práce a účelnost vynaložených prostředků.

Lékaři bez hranic na svých misích vždy zaměstnávají také místní personál, jaká byla situace zde?

V nemocnici jsme zaměstnávali na různých pozicích asi 240 místních pracovníků. Problémem Jižního Súdánu je kritický nedostatek kvalifikovaného zdravotnického personálu. Někteří naši spolupracovníci měli docela dobré znalosti, ale zdaleka to nebylo pravidlem. Řada z nich absolvovala jen jakýsi „bed side“ trénink, který jsme jim poskytli buď my, nebo v minulosti jiná organizace. Škála znalostí těchto lidí tedy neodpovídala žádnému standardu, na který by se dalo spolehnout, a občas dokázali opravdu nemile překvapit. Navíc pojetí pracovní morálky a běhu času je v Africe často dost odlišné od toho, na co jsme zvyklí z domova, a tak je třeba dost trpělivosti a tolerance.

Mise v Aweilu byla už vaše čtvrtá a na misích jste strávila dohromady přes dva roky. Překvapilo vás ještě něco?

Překvapilo? Každou chvíli něco. Někdy jsme si říkali, že to snad ani nemůže být pravda a až se vrátíme domů, tak se dozvíme, že to byla jen nějaká reality show a žádný Aweil neexistuje. Tohle ale nesouvisí ani se čtvrtou misí ani s Aweilem. Na každé misi se občas dostaneme do situace, o které by se nám třeba ještě den předem ani nezdálo. A o to je to zábavnější.

MUDr. Radka Onderková se narodila v roce 1976 v Ostravě. Medicínu vystudovala v Praze na 1. LF UK. Od roku 2001 pracuje jako lékařka na IV. interní klinice VFN. Od roku 2005 spolupracuje také s Lékaři bez hranic. Působila ve zdravotnických projektech v Arménii, Keni, Jižním Súdánu a na Srí Lance.