Publikováno: 26.09.2012

 

Blog ze Středoafrické republiky: Žádný pacient není méně důležitý

David Lauter již dvacet let pracuje jako chirurg v Seattlu v USA. Má tři děti a tři kočky. Jeho první mise s Lékaři bez hranic je pro něj zároveň první zkušeností s prací chirurga za hranicemi Spojených států. Bude působit čtyři týdny v nemocnici Lékařů bez hranic v Paoua ve Středoafrické republice.

 
David LauterV Paoua je čtvrtek dopoledne. Už jsem tu týden. Po prvních dvou dnech se tempo práce trochu zpomalilo (i když jsme dnes museli vstát ve dvě hodiny ráno a porodit dítě císařským řezem). Myslím, že už jsem si zvykl na pracovní postupy v nemocnici, i když se pořád ještě učím kde je vše uloženo a co má kdo na starosti. Každý den kromě neděle se v 7:30 koná ranní porada, které se účastní všichni lékaři, vrchní sestra, vedoucí sestry a několik dalších členů personálu. Lékař, který měl předchozí noc službu, na poradě informuje o nově přijatých pacientech.  Po poradě se převlékám do pracovního pláště a spolu s anesteziologem a sálovou sestrou provádíme vizitu starých i nových pacientů. Pak jdeme do budovy operačního bloku, ve které je hlavní operační sál, menší operační sál používaný pro jednodušší zákroky a převazování, všechen zdravotnický materiál včetně sterilizačního vybavení a několik menších místností včetně kanceláře, naší převlékárny a ordinace pro pacienty.


Od svého příjezdu jsem provedl již 25 operací. Kromě dvou laparatomií a císařských řezů šlo o zákroky, které by byly u nás doma považovány za drobnou chirurgii. Třináctkrát jsem operoval abscesy, dvakrát opravoval tříselnou kýlu a aplikoval kožní štěpy, a jednou prováděl ortopedický zákrok v narkóze. Nejsou to operace, o nichž by mladý chirurg snil (alespoň já zamlada určitě ne), protože nejsou příliš technicky složité ani nepůsobí efektně. Pochybuji, že kdokoliv ze seriálu „Chirurgové“ někdy utíkal na sál, aby operoval absces nebo kýlu. O svých „malých“ operacích však chci vyprávět i přesto, že by to mohlo být pro americkou televizi příliš nudné.


Abscesy jsou v Paoua častým problémem. Objevují se u pacientů každého věku. Ve špatných hygienických podmínkách (nedostatek čisté vody, suchého oblečení a čistého místa na spaní) se malá zranění, hmyzí bodnutí i odřeniny snadno zanítí. Pokud se kůže obnoví i přes zanícené místo, absces se zvětšuje a vytváří někdy i velmi velký objem hnisu. Pokud není pečlivě odsán, může se absces vyvinout v životu nebezpečnou infekci. Devět z patnácti abscesů v posledním týdnu jsme viděli u dětí od šesti měsíců do deseti let. Každé z nich přivedl rodič s dobře známým pohledem člověka, který se obává o nemocné dítě.


Operace tříselné kýly bývá většinou plánovanou záležitostí. V USA je obvykle prováděna ještě předtím, než se projeví potíže, a je naplánována podle pacientova pracovního rozvrhu či na dovolenou. Mí dva pacienti trpěli příznaky kýly kvůli každodennímu namáhavému zvedání a časté chůzi celá léta. Hrozí jim rozvinutí uskřinuté kýly, ke kterému může dojít i v období, kdy v nemocnici zrovna nebude žádný chirurg Lékařů bez hranic. Bez urgentní operace pak může vzniknout gangréna a zánět podbřišnice.


Dva kožní štěpy a ortopedický zákrok jsem prováděl u pacientů, kteří utrpěli popáleniny. Ty jsou běžným úrazem kdekoliv na světě, ale v oblastech bez přístupu k moderní léčbě popálenin se mohou z malých popálenin v oblasti kloubů vyvinout chronické nesnesitelné potíže. Oba pacienti s kožními štěpy utrpěli popáleniny chodidla a kotníku, a to již před rokem, respektive šesti měsíci. Žena, která se popálila před šesti měsíci, přišla o část hybnosti kotníku a obtížně chodí. Mladý muž, který se popálil před rokem, má atrofované svaly na lýtku. Třetí pacient je mladá žena, která si před měsícem popálila loket. Má na něm otevřenou, nehojící se ránu a kvůli bolesti drží ruku stále nataženou. Když jsem jí potkal, držela své dítě v levé ruce a pravá jí visela podél boku. Prvním krokem bylo rozrušení zajizvené tkáně a rozhýbání loktu v maximální možné míře, což bylo provedeno v úplné narkóze. Teď bude potřebovat pravidelné převazy, dokud se nevyvine zdravé podloží tkáně na lokti. Pak se aplikuje kožní štěp. Hojení zabere nejméně měsíc a štěp tak bude operovat až další chirurg v pořadí.

 

Nemocnice má všechno vybavení, které chirurg potřebuje k aplikaci kožních štěpů. Použil jsem ho pro naše dva pacienty v úterý a ve středu. Můžeme aplikovat jen jeden kožní štěp denně kvůli době potřebné na sterilizaci nástrojů. Pokud bychom měli dvě sady, mohli bychom operovat dvakrát denně a měli náhradní vybavení. Doma bych na ráně ponechal sterilní obvazy z operačního sálu po několik dní a až poté místo zkontroloval. Tady se však obávám zvýšeného rizika infekce, a tak jsem obvazy vyměnil hned ráno. Měl jsem radost, protože kožní štěpy se 100% ujaly.


To je shrnutí mých třinácti drobných operací za tento týden. Když chirurga nezajímají drobné operace, měl by si vzpomenout na slavný Stanislavského citát: „Není malých rolí, jsou jen malí herci“. Tyto operace sice nebyly zajímavé a působivé, ale přinesly velký prospěch pro 13 pacientů i jejich rodiny. Možná bychom ten citát mohli upravit pro chirurgy: „Jsou méně důležité operace, ale nejsou žádní méně důležití pacienti.“


Davidův blog v angličtině najdete ZDE.


O aktivitách Lékařů bez hranic ve Středoafrické republice se více dozvíte ZDE.


V jarním čísle našeho Zpravodaje jsme publikovali reportáž z nemocnice v Paoua. Zpravodaj si můžete stáhnout ZDE.