Publikováno: 07.08.2014

BLOG ZE SIERRY LEONE:
TANEC S EBOLOU NA 24HODINOVÉ SMĚNĚ, ČÁST 2

© Benjamin BlackBenjamin Black je gynekolog-porodník z Velké Británie. Zájem o humanitární krize a jejich dopad na reproduktivní zdraví zasažených populací ho přiměl ke spolupráci s Lékaři bez hranic. Benjamin vyjel na svou první (a sám doufá, že ne poslední) misi do Sierry Leone.

V předchozí části blogu Benjamin vyprávěl o začátku náročné první celodení směny v nemocnici Lékařů bez hranic v Gondamě. Na izolační oddělení byly přijaty dvě pacientky s podezřením na ebolu a pokračuje i snaha o záchranu pacientky s těžkým krvácením poté, co porodila mrtvé dítě... (první část blogu najdete ZDE).

Záchranka odjela pryč, jakmile jsme ženu vyložili, a tak jsme trčeli uprostřed noci mimo porodní sál (který byl stále uzavřen) s ženou, která před námi krvácela k smrti. Nakonec jsme s porodními sestrami naložili ženu na nosítka a běželi s ní na operační sál. To všechno nám zabralo čas, který byl v tuto chvíli luxusem, který jsme si nemohli dovolit. Hlavou mi mezitím běžely myšlenky – co můžu udělat, abych zastavil krvácení? Zvažoval jsem vložení tlakového balónku do dělohy nebo jeho obšití, což by mohlo příval krve zastavit. Než se ale žena dostala na operační stůl, bylo jasné, že na takový zákrok už není čas.

Pacientka byla nestabilní, krvácení ji ohrožovalo na životě, její srdce bušilo tempem 180 za minutu a nemohlo jí udržet při životě o moc déle. Věděl jsem, že jí budu muset odstranit celou dělohu.

© Bejnamin BlackTam, odkud pocházím, je pohotovostní hysterektomie (odnětí dělohy) z důvodu poporodního krvácení nevídaná věc. Člověk má v zásobě krev, léky na srážlivost krve a po ruce řadu zásahů, kterými lze zabránit tak extrémnímu opatření. Kdyby se u nás doma uvažovalo o hysterektomii, k operaci by byli povoláni dva vrchní gynekologové spolu s konzultantem pro anesteziologa. Po operaci by pak žena jistě šla na JIP k důslednému pozorování a stabilizaci. V Sierra Leone jsem na to tu noc byl já, sálová sestra a sestra anestezioložka.

Anestezioložka začala uspávat ženu ketaminem a řekla mi: „Doktore, už jí nezbývá moc času. Buďte rychlý.“ Nemohl jsem uvěřit tomu, že tohle byla má první směna na mé první misi. Poprvé, co mě místní zdravotníci měli vidět pracovat, jsem měl provádět poporodní hysterektomii u ženy na pokraji smrti. Provedl jsem středový řez, zabořil jsem ruku do její pánve a vyňal svěšenou a uvolněnou dělohu. Po porodu by děloha měla být pevná a tvrdá.

Zhluboka dýchej. „Svorku, prosím,“ a jdeme na to. Zatímco jsem svorkoval, řezal a šil, nepřestával jsem myslet na to, že se pod tím tlakem asi zhroutím, ale sálový personál byl úžasný. Sestry zůstaly klidné a soustředěné, a když jsem se zastavil, abych přemýšlel, sestra by mi opatrně podala další svorku a nasměrovala mě k dalšímu místu na zašití. Nahmatával jsem její močovody. Nahmatal jsem jeden napravo, ale tím nalevo jsem si nebyl jistý. Existují kontrastní barviva, která se podávají injekcí, aby pomohla identifikovat močovody nebo škody na nich, ale na našem sále nebyla k dispozici.

Zastavil jsem se, podíval se a nahmatal. Znovu jsem se zastavil. Nakonec jsem se musel rozhodnout: děloha musela pryč. Potom, co jsem ji ženě odebral, podíval jsem se na její pánev. Celý její okraj krvácel. To mě překvapovalo. Než sem pacientka přijela, zkonzumovala během krvácení spoustu léků na srážlivost krve. Začal jsem tedy zašívat okraje k sobě a pokládat a opětovně sundávat tlakové polštářky tak dlouho, až byla pánev suchá. Vymyl jsem ji, znovu zkontroloval a pak uzavřel.

Operovat v plném ochranném obleku bylo vysilující a malé louže potu se mi nashromáždily na spodním okraji brýlí. Ke konci operace už bylo vidět, že pacientka nějakou chvíli nevyprodukovala žádnou moč – zabránil jsem její smrti odnětím dělohy, jen abych ji zabil odstraněním močovodu? Anestezioložka jí podala léky na zvýšení produkce moči a ony zafungovaly. V nemocnici není žádná jednotka intenzivní péče, a tak jsme pacientku vrátili zpátky na oddělení a uložili k odpočinku. Podařilo se nám taky zajistit pro ni dvě jednotky krve. Byla slabá a bledá, ale byla naživu.

Testy na ebolu dvou pacientek v izolaci se ukázaly jako negativní, i když jedna z nich bohužel zemřela z jiných dúvodů, zatímco čekala na výsledky. Žena po hysterektomii dělá po počáteční nelehké pooperační rekonvalescenci skvělé pokroky a doufám, že bude moci brzo jít domů.

Byl to celkem povedený začátek na porodním oddělení v nemocnici v Gondamě. Udržovat rovnováhu mezi péčí o rodičky a screeningem a ochranou před ebolou a horečkou Lassa bude i nadále výzva, ale takové už jsou holt podmínky, ve kterých pracujeme.

První část blogu Tanec s ebolou na 24hodinové směně

Infočlánek na téma eboly

Více o současné epidemii eboly v časopisu Bez hranic č. 22

Benjaminův blog v angličtině

Další blogy Lékařů bez hranic

Informace o aktivitách Lékařů bez hranic v Sieře Leone