Publikováno: 10.09.2013

Blog z Papui-nové guineje:
TI, KDO SE USMÍVAJÍ NAVZDORY VŠEMU

© MSF

Minja je psycholožka Lékařů bez hranic. Poskytuje psychologickou pomoc a podporu obětem domácího a sexuálně motivovaného násilí, zejména ženám, v centru na podporu rodiny v Tari. Díky podpoře svých rodičů měla už jako náctiletá odvahu opustit poklidné Finsko a vydat se poznávat svět. Žila v Jižní Americe, kde se kromě pestré kultury a mnoha zajímavých lidí setkala také s obrovským utrpením, násilím a nedostatkem sociálních jistot i základní zdravotní péče.

V té době byla činnost Lékařů bez hranic oceněna Nobelovou cenou míru. To Minju inspirovalo a uvědomila si, že humanitární činnost jí může poskytnout určitou možnost vyrovnat se s frustrací způsobenou nespravedlnostmi a utrpením, se kterými se setkávala. Od té doby uplynula řada let, Minja vystudovala střední školu, získala magisterský titul z psychologie, vdala se, dál se vzdělávala a pracovala. Nyní pracuje pro Lékaře bez hranic na Papui Nové Guineji.

Při práci v centru Lékařů bez hranic na podporu rodiny se člověk denně setkává s velice znepokojivými osudy. Od našich pacientek slýcháváme o nejhorších věcech, které se vůbec mohou stát. Občas se i my, personál centra, divíme, jak vůbec mohly fyzicky i psychicky přežít zločiny, jejichž obětí se staly. Spousta z nich to kupodivu dokáže. Lidé občas dokážou věci, které by oni sami ani jiní nečekali. Poradenství, podpora rodiny a přátel spolu se schopností vyrovnat se pozitivně se situací pomáhají lidem přežít. Oporu nacházejí i v prožitcích z minulosti: Jestli vás někdy měl někdo rád, jestli jste někdy pro někoho byli důležití, pomůže vám to neztratit víru v ostatní.

V našem centru slýcháme často hrozné příběhy, ale býváme také svědky příběhů o přežití. Dává nám sílu, že k nim přispíváme a máme tu čest je vidět na vlastní oči.

Do našeho centra přišla 15letá dívka, kterou znásilnili nějací cizinci. Jednou v noci se vracela domů, když vtom ji čtyři muži zavlekli do křoví, vyhrožovali jí zabitím, zmlátili ji, pobodali a pak jeden po druhém znásilnili.

© Fiona Morris - Oběť domácího násilí v péči Lékařů bez hranic v Tari.

Tahle dívka naštěstí druhý den ráno přišla k nám do centra. Poskytli jsme jí preventivní 28denní profylaktickou léčbu, aby se předešlo infekci HIV. Dostala také léky proti pohlavně přenosným nemocem, očkování proti žloutence typu B a pohotovostní kontraceptivum. Chodila na konzultace, které jí pomohly projít a zklidnit své pocity. Zdravotní sestra jí říkala, že strach a úzkosti jsou obvyklé v reakci na tak traumatickou událost a že tyhle pocity neznamenají, že přichází o rozum. Časem a s pomocí léčby samy přejdou. Sestra také probírala možnosti, jak se vyrovnat s náhlými pocity úzkosti. Dívka jí po konzultaci říkala, že se jí hodně ulevilo. Prý pro ni bylo důležité slyšet, že znásilnění nebyla její chyba.

Když nás dívka navštívila o několik týdnů později kvůli dokončení léčby, říkala, že už je jí po emoční stránce mnohem lépe. Pracovala na sobě a na tom, co se jí stalo, způsobem, který se naučila od naší zdravotní sestry. Vyhledala pomoc své rodiny i přátel, chodila na dlouhé procházky, prováděla relaxační cvičení a poctivě brala všechny předepsané léky. Říkala, že už ji netíží taková zdrcující tíseň a že budoucnost vidí optimisticky.

Video o aktitivách Lékařů bez hranic v Tari na Papui Nové Guineji (anglicky):

Předchozí blog: Srdce a duše

Blog Minji v angličtině

Další blogy Lékařů bez hranic

Více informací o činnostech Lékařů bez hranic v Papui Nové Guineji