Publikováno: 12.12.2012

Přílet

Minja je psycholožka Lékařů bez hranic. Poskytuje psychologickou pomoc a podporu obětem domácího a sexuálně motivovaného násilí, zejména ženám. Díky lásce a podpoře svých rodičů měla už jako náctiletá odvahu opustit poklidné Finsko a vydat se poznávat svět. Žila v Jižní Americe, kde se kromě pestré kultury a mnoha zajímavých lidí, setkala také s obrovským utrpením, násilím a nedostatkem sociálních jistot i základní zdravotní péče.

V té době byla činnost Lékařů bez hranic oceněna Nobelovou cenou míru. To Minju inspirovalo a uvědomila si, že humanitární činnost jí může poskytnout určitou možnost vyrovnat se s frustrací způsobenou nespravedlnostmi a utrpením, se kterými se setkávala. Od té doby uplynulo několik let, Minja vystudovala střední školu, získala magisterský titul z psychologie, vdala se, dál se vzdělávala a pracovala. Nyní pracuje pro Lékaře bez hranic na Papui Nové Guinei.

© MSF

Začátkem září jsem po až příliš dlouhé cestě přes až příliš mnoho zemí dorazila na Papuu Novou Guineu. Z letadla jsem sledovala husté zelené lesy, hory, osamělé řeky protékající neobydlenou krajinou.

A konečně jsme přistáli. V Port Moresby bylo vedro a vlhko. Město se zdálo chaotické a prašné, ale zároveň velmi zelené. Dokázala jsem ale vstřebat jen málo, protože moje vnímání bylo značně omezené následkem cest a s nimi spojeným nedostatkem spánku. Hned ten den jsem se zúčastnila několika schůzek v kanceláři Lékařů bez hranic. V hlavě mi ale utkvěly jen dvě věci, a to: 1. Vždycky, když vám místní zaměstnanci položí otázku týkající se jejich práce, překontrolujte si Pracovní podmínky Lékařů bez hranic. 2. Pomeranč, který jsem dostala od vedoucího mise, byl vůbec ten nejlepší, jaký jsem v životě ochutnala. Schůzky naštěstí probíhaly po dobu několika dalších týdnů, a tak jsem měla možnost chybějící informace dočerpat.

Tari, malé venkovské městečko v oblasti Southern Highlands, se stalo mým domovem na dalších 9 měsíců. Lékaři bez hranic zde kromě krizového chirurgického programu provozují také Centrum pro podporu rodiny, mé pracoviště, kde poskytujeme lékařskou a psychologickou péči obětem domácího a sexuálně motivovaného násilí. Míra těchto forem násilí je na Papui Nové Guinei alarmující. Oficiální údaje nejsou k dispozici, ale odhaduje se, že přibližně 70% žen zde během svého života zažije fyzické týrání.

Přibližně polovina žen je pak za svůj život znásilněna. Čísla jsou to šokující a naslouchat příběhům tolika obětí bývá zdrcující. V Centru na podporu rodiny mezi nimi denně bývají ženy, které byly zbity svými muži či pobodány jejich dalšími manželkami. Setkáváme se i s dívkami školního věku, které byly znásilněny. Před nedávnem navštívil náš projekt na Papui Nové Guinei mezinárodní prezident Lékařů bez hranic Dr. Unni Karunakara a konstatoval, že taková míra násilí je na zemi mimo válečnou zónu či oblast občanských nepokojů výjimečná, a popsal situaci jako přetrvávající humanitární krizi.

Neustálá přítomnost násilí lidi traumatizuje. Hlavním úkolem Centra pro podporu rodiny je tedy poskytovat psychologickou péči jeho obětem. Zaměstnanci centra (sestry a poradci) mají dobré poradenské schopnosti. I když je tento typ poradenství pro místní obyvatele něčím úplně novým, je příjemné vidět, že ho pacienti vnímají pozitivně. Na sezeních jsou pacienti poučováni o příznacích, které oběti násilí obvykle vykazují. To pomáhá normalizovat jejich reakce a snižovat míru jejich úzkosti. Naši zaměstnanci jim také pomáhají najít způsoby, jak se vypořádat s touto zkušenosti a s pocity, které v nich vyvolala. Asi si dovedete představit, jak emočně náročná taková setkání jsou, i když dobře odvedená práce také přináší extrémní pocit uspokojení.

Tady se můžete podívat na video z našeho Centra pro podporu rodiny v Tari…

Díky, Minja

Čtěte další blogy Lékařů bez hranic

Čtěte více o Papui Nové Guinei