Publikováno: 20.10.2014

Blog z Libérie:
Zázraky se stávají

Martin Zinggl je komunikační pracovník, který působí v liberijské Foye v týmu Lékařů bez hranic pro boj s ebolou. Ke spolupráci s Lékaři bez hranic ho přivedly osobní důvody. Jeho nejlepší přítel, který byl raněn během války v Bosně, mu řekl, že považoval Lékaře bez hranic za nejefektivnější nevládní organizaci v Sarajevu. Martin se dříve zúčastnil misí na Haiti a v Iráku jako zdravotní propagátor.

Kromě dramat, která se nám dnes v západní Africe odehrávají před očima, se tu občas dějí i zázraky. Současná epidemie eboly se stejně jako léčebné centrum Lékařů bez hranic v liberisjké Foye pravděpodobně dostane do učebnic historie. Těší nás, že můžeme oznámit, že jsme z našeho střediska propustili jak nejmladšího, tak nejstaršího pacienta, který se kdy z eboly vyléčil.

Nessie je 100 let (nebo to alespoň tvrdí) a je na svůj věk pyšná. Je pravda, že jí ho ve skutečnosti nikdo nevěří, dokonce ani její 44letý vnuk, ale více než 85 jí nejspíš bude. To také není vůbec špatný věk, hlavně u někoho, kdo přežil ebolu. Nessie se nejspíš nakazila při mši v kostele. Mnoho členů z její církevní komunity také byli naši pacienti. Téměř všichni z nich zemřeli – a většinou byli mnohem mladší než ona.

Tato dáma pokročilého věku s bílými řasami a sladce vyhlížejícíma očima celý svůj život pracovala na rýžových plantážích. Porodila pět dětí a má pouze orientační představu o tom, kolik má pravnoučat. „Pár jich asi bude,“ říká Nessie, která smysl pro humor rozhodně neztratila.

© Martin Zinggl/MSF

Až do dne, kdy jsme ji přijali do léčebného centra, se úspěšně vyvarovala jakémukoliv užívání léků. Nessie se všemi symptomy eboly našli v jejím domě ve vesnici Sondor Korlor, která leží kousek od hranice se Sierrou Leone. Měla průjem, horečku, nevolnosti, bolesti hlavy a celého těla, zarudlé oči a škytavku.

Po tom, co musela vydržet více než dvouhodinovou cestu po silnicích, které ani nemají jméno, ji přijali lékaři, kteří pouze vrtěli hlavou. Nikdo jí nedával sebemenší šanci na přežití. Teď, o dva týdny později, si Nessie stěžuje na jedinou věc – že musí jet domů na zadním sedadle motorky.

Až do konce pobytu v léčebném středisku ji nikdo nemohl přesvědčit, že se vážně nakazila ebolou. „To musela být chřipka,“ říká s láskyplným úsměvem. Ze svého certifikátu o propuštění má ale radost, protože doufá, že se díky němu zabrání šíření drbů mezi jejími sousedy.

V této době jde ebola ruku v ruce se svým zákeřným dvojčetem jménem stigma. Mnoho lidí, kteří ebolu přežili, se s ním musí po svém uzdravení vyrovnávat.

Tato žena musí mít výjimečný imunitní systém – alespoň tak silný, jako má malá Musu, která mohla léčebné centrum opustit po tom, co se uzdravila ve věku pouhých 39 dní a stala se tak naší nejmladší pacientkou. Doprovázela ji její matka, která se ebolou také nakazila.

A kdo by mohl zapomenout na dalšího pacienta, který se uzdravil z eboly, jedenáctiletého Mamadeeho, mladého a energického chlapce, který se během pobytu v ebolovém centru cítil, jako by do něj vůbec nepatřil (viz následující video)?

Tito tři pacienti patří do skupiny 105 pacientů ve Foye, kterým se zatím podařilo uniknout smrti. Stále je to v porovnání s dneškem, kdy v léčebném centru ve Foye, které je pouze jedním z pěti léčebných center Lékařů bez hranic, zemřelo 216 lidí, příliš malé číslo.

Náš kolega Martin Zinggl napsal tento blog 25. září 2014. K datu 13. října přijali Lékaři bez hranic v centru ve Foye již 671 pacientů s podezřením na ebolu – u 381 z nich se nákaza potvrdila a celkem 138 se jich uzdravilo.

Lékaři bez hranic k dnešnímu dni vybudovali již šest ebolových center. Boj s epidemií svádí celkem 276 mezinárodních a téměř 3.000 místních spolupracovníků Lékařů bez hranic.

Pokračování Martinova blogu vám již brzy přineseme, sledujte facebookový profil Lékařů bez hranic!


Lékaři bez hranic vyhlašují veřejnou sbírku na pomoc v boji s epidemií eboly v Africe

Předchozí blog: Další den v životě

Vše o ebole: informace o nemoci a aktuální zprávy o epidemii v západní Africe