Publikováno: 22.08.2012

Blog z Konga: Návrat do Bibwe

Angeline v Demokratické republice Kongo. (Foto ©MSF)Angeline je rodinná lékařka z Anglie, která je v současnosti na misi s Lékaři bez hranic ve městě Kitchanga v provincii Severní Kivu v Demokratické republice Kongo. Projekt poskytuje pohotovostní péči ve dvou táborech pro vysídlené osoby ve městě a zajišťuje provoz tří zdravotních center v nedostupných oblastech v horách okolo Mwesa. Angeline je na své druhé misi s Lékaři bez hranic. Na projektu je s ní i její přítel Claudio, který zodpovídá za oblast péče o duševní zdraví.


Jedno z míst, ve kterých pracujeme při našich výjezdech do hor, je i vesnice jménem Bibwe. Je velmi odlehlá. Jen málokdy tam přijede auto a cesta vede hustým lesem. Jsme jediná nevládní organizace, která tam působí. Jiná organizace pomohla opravit silnici až těsně před Bibwe. Je fascinující pozorovat tu hranici, kde končí cesta a začíná les.

 

V průběhu minulého roku náš tým do Bibwe každý týden přijížděl s mobilní klinikou. V březnu 2012 jsme po intenzivních opravách konečně v Bibwe zřídili stálé zdravotní středisko zajišťující základní péči poskytovanou sestrami místního ministerstva zdravotnictví. Brzy poté propukly boje mezi různými ozbrojenými skupinami. Stovky rodin uprchly z Bibwe do bezpečnějších vesnic. Náš personál se musel z bezpečnostních důvodů evakuovat. Naše středisko bylo dvakrát vypleněno. Léky a nábytek byly ukradeny. Poškodili také naše zařízení pro zajišťování pitné vody. Ozbrojenci roztloukli betonové kryty jam na odpad, protože si mysleli, že jsou v nich ukryté peníze. Ze stejného důvodu rozbili kontejnery na zdravotnický materiál, mačetami rozsekali nádrže na vodu, rozbili latríny a ukradli plastové fólie.

 

Do Bibwe jsme se vrátili v květnu. Byl to velmi pomalý začátek a naše výjezdy musely být často zrušeny z bezpečnostních důvodů. Naše středisko mohlo fungovat jen jako ordinace poskytující ty nejzákladnější služby. Pro všechny to bylo dost frustrující období. Porody jsou integrální součástí naší činnosti. V Bibwe jsme však tuto službu nemohli poskytovat, protože jsme neměli odpovídající materiál. Rodící ženy jsme museli posílat do Mpati, kde podporujeme další zdravotní středisko. Z Bibwe jsou to dvě hodiny chůze, ale kvůli nebezpečí na cestě se ženy většinou rozhodly rodit doma.

 

Když jsem procházela vesnicí okolo našeho střediska, cítila jsem hluboký smutek. Vesnice, která dříve kypěla životem, je teď plná vypálených domů. Povídala jsem si se ženami, které se vracely z pole. Mířily do Mpati, kde teď žijí. Ptala jsem se, jestli je cesta mezi Mpati a Bibwe bezpečná. Usmály se a pokrčily rameny…“Záleží to na štěstí. Někdy nás nikdo nezastaví. Někdy potkáme ozbrojence a ti nám buď všechno vezmou, nebo nechají jen trochu. Nejsou agresivní, dokud děláme, co nám poručí. Ukradli všechnu kukuřici z našich polí, ale zůstala nám alespoň trocha obilí,“ vyprávěly.

 

V uplynulých týdnech jsme konečně dovezli nádrže na vodu, nábytek a další materiál. Začali jsme provádět porody a příští týden bude konečně fungovat jako plnohodnotné zdravotní středisko s nepřetržitou otevírací dobou.

 

Čtěte více o situaci v Demokratické republice Kongo a konfliktu v provincii Severní Kivu.

 

Čtěte blog Angeliny v angličtině.