Publikováno: 14.05.2012

BLOG Z JIŽNÍHO SÚDÁNU: Zocelená žena 1 – Utajená kala azar

Lorna Adams, Jižní Súdán, LeerLorna Adams je kanadská praktická lékařka, která se nedávno vrátila z mise Lékařů bez hranic v Jižním Súdánu, kde si psala blog. Dříve pracovala v Malawi, Ghaně, Sierra Leone a v Zimbabwe. Toto byla její první mise s Lékaři bez hranic. Má tři dospělé děti, které s láskou podporují častá zmizení jejich matky...

Už jsem tady v Leeru druhý týden. Tým zjistil, že zapomněl na moje narozeniny, a tak jsme minulou noc měli dort upečený ze zbytků v improvizované troubě, zazpívali Happy Birthday a dali si studené pivo (ve středisku nemáme ledničku, jen pytlíky s ledem a chladicí box). Bylo příjemné si večer povídat pod hvězdami ve 32stupňovém chládku. Každý si na chvíli odpočinul od tvrdé práce. Byla to příležitost relaxovat a blíže se poznat se členy týmu.

Opravdu si užívám tuhle výzvu. Je dobré mít pár příběhů o úspěchu. Lidé doma se mě často ptají, proč jsem se vydala na tak odlehlé místo, dělat dobrovolníka na tak dlouhou dobu, jíst z konzervy a pracovat od rána do večera. Moje odpověď byla jednoduchá – hledala jsem novou výzvu.

Není nutné vysvětlovat složité emocionální a intelektuální důvody způsobující touhu dobrovolničit v tak náročném prostředí - stačí jednoduše říct, že jsem hledala novou výzvu, něco odlišného od mého každodenního života. Když na mě všechny složitosti dolehnou, snažím si vzpomenout – právě kvůli tomuhle jsem sem přišla.

Zrovna teď je mým nejoblíbenějším pacientem malý Joseph. Nuerské děti většinou mívají 4 jména a chvíli trvá, než si na to zvyknete. Většinou je první jméno západní, pak nuerské, pak jméno otce a nakonec dědečka. Na svém blogu používám západní pseudonymy, protože se bojím, že bych nuerská jména popletla. Je to složitý systém jmen.

Joseph je těžce podvyživené dítě, už několikrát byl léčen na různých místech s mnoha chorobami. Není na tom dobře a nedávno byl přesunut k nám (to znamená, že lokální klinika napsala zprávu a Josephova matka byla pěšky poslána do nemocnice v Leeru). Přivolali mě k němu na konzultaci hned můj druhý den v Leeru. Byl už léčen na každou nemoc, kterou by mohl mít, ale i přes poskytnutou léčbu stále umíral. Podívala jsem se na skrčené, podvyživené dítě s jasnou chudokrevností a nafouklým břichem a začala ho vyšetřovat.

Když jsem ho otáčela a prohmatávala, byl velmi klidný. Vůbec nezaznamenal mou přítomnost. Všechny jeho testy na kala azar (nemoc, na kterou se specializuji) byly negativní, i po dvojí kontrole. Ale… vyšetření ukázalo všechny příznaky nákazy kala azar: horečku, zduření mízních uzlin, anémii, oteklé nohy a chodidla, jeho játra a slinivka byly velmi zvětšené.

Slinivka by normálně měla být jen těžko nahmatatelná pod žebry. Ta jeho se roztahovala přes celé břicho. Kala azar jsem léčila poslední 3 měsíce. Věděla jsem, že i když všechny testy říkají ne, toto dítě má kala azar.

Okamžitě jsem ho přesunula z výživového centra na jednotku intenzivní péče a zahájila naši nejsilnější léčebnou kúru kala azar. Byl tak nemocný, že nebylo vůbec jisté, jestli ho ještě budeme moci zachránit. Ale pomalu a s několika hrozivými komplikacemi se nakonec posadil, začal jíst, usmívat se a nakonec i chodit, i když ne moc daleko. Začal si také hrát se svou sestrou. Bylo mu lépe a já byla šťastná. Tuhle těžkou práci si užívám. Je to to, co jsem chtěla, když jsem se přihlásila k Lékařům bez hranic. Konečně se cítím usazená.

Druhou část vyprávění Lorny Adams čtěte zde...