Publikováno: 16.10.2012


Blog z Jižního Súdánu: Vysychající kohoutky

Imran je specialista na vodní zdroje a sanitaci v uprchlickém táboře Jamam v Jižním Súdánu. Je na své druhé misi s Lékaři bez hranic. Na té první pomáhal při záplavách v Pákistánu v roce 2010. Pochází z Toronta v Kanadě, kde nedávno získal titul PhD. v oblasti environmentálního inženýrství. Má také zkušenosti s rekonstrukčními pracemi na Srí Lance po vlně tsunami a s environmentálním rozvojem ve venkovských oblastech v Bolívii.


Syed Imran Ali.Ve čtvrtek jsme vstali za úsvitu a vydali se k zařízení na čištění povrchové vody, abychom zjistili, jestli systém dokáže produkovat kvalitní pitnou vodu. Předchozí den selhaly pumpy u vrtu Bamtiko, hlavního zdroje vody pro uprchlický tábor Jamam. Nevládní organizace odpovědná za zásobování vodou požádala Lékaře bez hranic, aby zřídili pohotovostní zařízení na úpravu vody. Vodou přenášené nemoci byly vždy jednou z hlavních hrozeb pro populaci v táboře, ale teď se mezi uprchlíky navíc šíří hepatitida typu E a tak je zajištění bezpečného zdroje vody kriticky důležité. Lékaři bez hranic souhlasili, že udělají vše, co bude v jejich silách.


Spolu s mým týmem jsme nainstalovali šest beden materiálu, ale zařízení stále nefungovalo správně. Systém na čištění vody pracuje ve třech fázích – srážení nečistot, filtrace a chlorování. Zařízení je navrženo na čištění vody s mírou zakalení v maximální výši 200 – 300 NTU (jednotky zakalení vzorku vody kousky pevných látek). Zakalení jezírka, ze kterého jsme chtěli brát vodu, však bylo mnohem větší, asi 350 NTU. Zdálo se, že to systém nemůže zvládnout, a ven stále vycházela jen voda příliš špinavá na chlorování.

 

Filtrační zařízení. Foto © Imran Ali.


To ráno přišla bouřka, a zatímco do země okolo nás sjížděly blesky, snažil jsem se testovat různá nastavení systému, dávky srážedla a tlaku vody – cokoliv, co by mohlo zařízení zprovoznit. Když jsem byl s rozumem v koncích, přišla za mnou Eve spolu s koordinátorem organizace zajišťující vodní zdroje a oznámili mi, že kohoutky v táboře právě vyschly. Potřebovali jsme vodu co nejdříve.

 

Čistička vody. Foto © Imran Ali.

Začali jsme jen narychlo srážet a chlorovat vodu v nádržích na 30.000 litrů, které jsme už postavili dříve, abychom do tábora dostali alespoň nějakou vodu. Srážedlo jsme nasypali přímo do nádrží a míchali ho zlomenou lopatou, která ležela opodál. Nečistoty se začaly okamžitě srážet, ale usazovaly se příliš pomalu. Podobný postup už na stejném místě dříve zkoušela partnerská organizace, která dosáhla usazení nečistot pod hodnotu 5 NTU po 6 hodinách. Tolik času jsme v žádném případě neměli – tábor potřeboval vodu, a potřeboval jí hodně a hned. Po 2 hodinách měla voda stále více než 30 NTU. Napadlo mě, že znečištění vody je tak silné, že překračuje kapacitu filtrační jednotky. Kdybychom vodu trochu vyčistili předem a až pak ji začali filtrovat, mohlo by to fungovat.


Odpojili jsme srážecí zařízení od filtrační jednotky a začali pumpovat vodu z jezírka přímo do nádrží s usazující se vodou. Pustili jsme se do práce a za chvíli jsme už měli průzračnou vodu se 2-3 NTU. Koordinátor přivolal své náklaďáky a po zbytek dne jsme pumpovali čistou vodu přímo do cisteren, po dávkách ji chlorovali a posílali do tábora.

 

Voda před a po filtrování. Foto © Imran Ali.


Od té doby systém každý den produkuje 120.000 litrů pitné vody, asi polovinu spotřeby tábora. Právě jsme ho předali organizaci zařizující zásobování vodou, která ho bude provozovat až do stabilizace nového potrubí z vrtu Bamtiko. 

 

Kohoutky na pitnou vodu. Foto © Imran Ali.


Opravování celého systému mě docela bavilo. Když přišel večer, byl jsem pokrytý bahnem, vyčerpaný, hladový a moje oblečení bylo vybělené rozlitým chlorem – byl to den, který stál za to. Už se těším, až se do toho pustím znovu.

 

Čtěte také Imranův přechozí článek: V bažinách Nilu.


O situaci v táborech v Jižním Súdánu se více dozvíte také v tomto článku.