Publikováno: 28.06.2012

Ruby Siddiqui při léčbě epidemie cholery v Čadu.Blog z Jižního Súdánu – Třídění pacientů

Ruby Siddiqui je epidemioložka působící v Manson Unit, středisku klinického výzkumu Lékařů bez hranic v Londýně. V současnosti pracuje na řešení závažné uprchlické krize v Jižním Súdánu. Desítky tisíc uprchlíků tam žijí v nevyhovujících táborech nebo na dočasných shromaždištích. V oblasti rychle dochází voda a situace se stává kritickou. Ruby na svém blogu popisuje aktuální podmínky v oblasti. O situaci se více dočtete také ZDE.

Popadla jsem dítě a začala utíkat. Ale kde zůstala matka? Byla stále v náklaďáku, daleko za masou lidí hrnoucí se z auta, které je právě přivezlo z KM18. Zastavila jsem se a čekala. Nakonec mi dítě svěřila a požádala, ať ho odnesu na kliniku. Mělo horečku, ale přestalo plakat, nejspíš zaraženo tím, že ho nese bílá žena.

Snažili jsme se třídit pacienty hned, když slézali z auta, identifikovat ty nejkritičtější případy a přenášet je na novou kliniku Lékařů bez hranic v lokalitě T3. To je náš název pro tranzitní bod na křižovatce hlavní silnice Jamam-Doro a cesty na KM18. Po dešti a bouřkách v předchozích dnech jsme nasadili náš záložní plán. UNICEF a ACTED se teď snaží o přemístění všech uprchlíků z KM18. Při každém dešti se silnice z KM18 stane neprůjezdnou a je potřeba čekat, až uschne.

Uprchlíci jsou však každým dnem slabší a zranitelnější. Pokud je převezeme na T3, můžeme denně přesunout více lidí a vyprázdnit KM18 do 2 -3 dnů, pokud to počasí dovolí. Zaplaven je i tábor Batil. Každý den tam UNHCR přiveze 2000 uprchlíků, ale stihnou postavit jen 500 stanů denně. Nemohou udržet krok s poptávkou. Proto má smysl uprchlíky několik dnů nechat na T3. Pak už bude transport do Batilu jednoduchý, protože cesta Jamam-Doro (která vede do Batilu) je zpevněná a vždy průjezdná.

Lékaři bez hranic tak na T3 za několik hodin vybudovali kliniku, lékárnu a pozorovací stan. Připravili jsme distribuci základních životních potřeb, takže si každá rodina může postavit provizorní přístřešek. OXFAM už postavil latríny a kohouty pro distribuci vody. Pokaždé, když dorazí nový náklaďák, se automaticky stavíme do půlkruhu, lékaři vepředu a logistici vzadu. Já stojím stranou a hlídám uprchlíky přelézající postranice auta.

Náš zdravotní koordinátor našel holčičku se zápalem plic. Podařilo se jim ji stabilizovat a naložit do sanitky mířící do naší nemocnice v Jamamu. Všechny naše týmy nacházejí závažně podvyživené děti, dehydrované staré lidi, děti s vředy a mnoho lidí se zánětem spojivek.

Někdy to bývá náročné a zdrcující, ale je dobré být součástí fungujícího týmu a dělat něco pozitivního pro uprchlíky. Poslední auto dorazilo za soumraku. Mohli vzít jen ženy a děti, muži museli pokračovat pěšky. Půjdou hodiny ve tmě. Pokaždé, když se něco povede, se před námi objeví nové výzvy. 

Čtěte také předchozí článek Ruby Siddiqui o potížích spojených s deštěm. Záběry přímo z centra krize můžete vidět v této exkluzivní reportáži: