Publikováno: 28.02.2013

Tradiční postupy

© Cormac Donnelly

Cormac Donnelly je všeobecný lékař z Galway v Irsku, který nyní působí ve výživovém projektu Lékařů bez hranic v Bentiu ve svazovém státě Unity v Jižním Súdánu. Bentiu leží poblíž jihosúdánských ropných polí a hranice se Súdánem. Je to oblast zvláště ohrožená nedostatkem potravin a Lékaři bez hranic ve městě a jeho okolí provozují od roku 2010 výživový program. Cormac kromě své práce v Irsku působil také v Zambii. Je na své první misi.

 

Už za dva týdny z mise v Bentiu odjíždím. Počty pacientů v našem výživovém projektu během posledních měsíců poklesly, což je jen dobře. I přesto má ale tým plno práce, protože se náš projekt bude zásadně měnit – výživové aktivity začnou přecházet pod správu ministerstva zdravotnictví a jiných neziskovek. Navíc se tady v Bentiu plánuje spuštění programu na léčbu tuberkulózy a HIV. To zpřístupní více život zachraňující péče v Bentiu a na severu státu Unity, kde se k ní mohli lidé dříve dostat pouze v nemocnici Lékařů bez hranic na jihu v Leeru. To byl ale pořádný kus cesty, kterou ani nebylo možné překonat během několika měsíců každoročního období dešťů.

Snažím se narychlo dohnat všechno, co jsem tady chtěl udělat a na co jsem neměl čas. Rozhodně jsem si nemohl nechat ujít návštěvu místního tradičního léčitele. Stejně jako kdekoli jinde na celém světě tu lidé vyhledávají tradiční a alternativní léčbu z mnoha důvodů – kvůli kulturnímu přesvědčení, tradicím, nedostatečnému přístupu ke klasické medicíně nebo kvůli nespokojenosti s léčbou, jaká je jim poskytována.

Tradiční tukul v Jižním Súdánu.Po nějakém tom zařizování jsem se spolu se dvěma místními zdravotními sestrami ocitl před jedním z tukulů. Posedávali jsme a bavili se s Jamesem*, místním proslulým tradičním „narovnávačem kostí“. (Po pravdě, pro Jamesův druh práce neexistuje správné pojmenování, místní lidé tomu říkají tradiční léčba.) Atmosféra byla moc příjemná. James je otevřený, přátelský člověk a nijak mu nevadilo, že jsem si psal poznámky a kreslil obrázky, když jsem se snažil náš rozhovor zaznamenat. Nenosí žádná obřadní roucha ani nezpívá modlitby, chodí v západním oblečení. Jen po většinu našeho hovoru znepokojivě máchal listem pilky na železo, který měl v ruce.

James nikdy neabsolvoval klasické školení, nechodil do školy ani na kurzy. Jeho otec používal ty samé metody a on se je od něj postupně naučil. Netvrdil, že má nějaké magické schopnosti, jen že se naučil řemeslo svého otce. Zaměřuje se na zlomeniny a problémy s kostmi obecně. Na jiné problémy jsou tu další léčitelé. Během celého našeho rozhovoru vyjadřoval absolutní důvěru ve svoje metody. „Mám tu práci rád, nikdy jsem se nepotkal s ničím, co bych nezvládl,“ řekl mi.

Chtěl jsem vědět, co přesně James dělá, a tak mi předvedl příklad své práce na 15letém chlapci, kterého přivedli. Pravou nohu měl obvázanou změtí různých kousků materiálu. Ty byly pod vrstvou klacíků, které očividně nahrazovaly jakousi dlahu. Chlapec byl prý při přestřelce před dvěma lety zasažen do nohy. V nemocnici mu řekli, že nohu musí amputovat. Rodina to odmítla a odvedla hocha k Jamesovi.

James mi vysvětloval, že noha byla hodně poraněná a polámaná, ale teď „už je to dobré“ díky jeho léčbě, kterou skončil teprve před třemi týdny. Dal také chlapci injekci antibiotik – penicilinu a erythromycinu. Na nohu už šlo lehce našlápnout, ale i jen zdálky vypadala pořádně oteklá. Navíc kolem jednoho místa, kde jsem pod obvazem tušil hnisající ránu, kroužila spousta much.

Zeptal jsem se Jamese, jak ránu ošetřil. Ujistil mě, že ji pečlivě vydezinfikoval jódem. Také ji prý omyl horkou vodou, „aby rozpohyboval krev“. Používání horké vody se tu používá jako univerzální léčba na vše, od průjmů až po vyrážku. Zní to neškodně, ale už jsem viděl dětské pacienty s popáleninami, kterým jejich rodiče polévali kůži vařící vodou v mylné víře, že jim to nějak prospěje.

Když jsem se Jamese zeptal, jestli pro výrobu dlah používá jakékoli klacíky, nebo jestli jsou z nějakého speciálního stromu, odpověděl mi bouřlivým smíchem. Tenhle druh tradiční medicíny je založený jen na částečném poznání mechaniky a ne na pověrách. Podíval jsem se taky na Jamesovy „nástroje“ – nejspíš dost staré nůžky, nově vyhlížející svorky na zaškrcení tepen a několik dalších věcí. Vysvětloval, že pilku na železo používá na odřezání vyčnívajících kostí při otevřených zlomeninách. Ukázal mi, co používá k dezinfekci svých nástrojů – láhev čističe „Tetol“ (Ne, to není překlep!).

I když se jeho léčbě říká „tradiční“, není zrovna laciná. Může snadno zamávat s financemi pacientů stejně jako s jejich zdravím. Léčba stojí 1 000 jihosúdánských liber (asi 250 Euro) na osobu. I když se James tváří jako skromný člověk, ví se o něm, že má čtyři ženy a spoustu krav. To je v Jižním Súdánu jasný znak bohatství.

V Bentiu není žádný chirurg specializující se na ortopedii. James sám by prý rád spolupracoval s ministerstvem zdravotnictví, aby mohl zdejší pacienty posílat do nemocnic nebo možná aby od ministerstva dostal nějaké zásoby zdravotnického materiálu. Poskytování takovéto „tradiční medicíny“ bude v Jižním Súdánu pokračovat, dokud tu nevznikne řádná zdravotní infrastruktura, a možná i poté. Pro veřejné zdravotnictví je to rozhodně výzva. Ta se dá zčásti řešit spoluprací s lidmi, jako je James, možná jejich vyškolením na pozice komunitních zdravotnických pracovníků. Taková práce ale určitě nebude nijak lukrativní.

V Jižním Súdánu i jinde na světě je samozřejmě mnoho různých druhů tradičních léčitelů. James je zkrátka jedním z nich. Mnozí si tady jeho léčby váží a uznávají ji. Rozhodně je cenné dozvědět se o lidech jako James víc a lépe porozumět tomu, co dělají.

Poděkoval jsem mu a vrátil se do světa „konvenční medicíny“.

 


 * Jméno bylo změněno pro zachování anonymity.


 

Předchozí blog: Kala azar a dlouhá cesta do Bentiu

Cormacův blog v angličtině

Další blogy Lékařů bez hranic

Více informací o činnosti Lékařů bez hranic v Jižním Súdánu