Publikováno: 22.02.2013

Přílet do ráje

© MSF - Emma PedleyEmma Pedley je zdravotní sestra z Británie, která pracuje v projektu Lékařů bez hranic v Nasiru v Jižním Súdánu. Projekt poskytuje péči odloučeným komunitám - Emma se stará o ambulance, o vakcinaci dětí a mobilní kliniky.

Do Jižního Súdánu jsem přiletěla před deseti dny a už se tu cítím docela jako doma, což je skvělé. Zdejší počasí je suché-suché-suché!, ale zjevně je to ten nejlepší čas, kdy sem přijet, z hlediska aklimatizace na teplotu – po ránu je tu kolem 22 stupňů, ale od osmi hodin teplota bleskově vystoupá na 36 a vydrží celý den. Vždycky jsem zbožňovala slunce, takže to miluju!

OK, jsem zdravotní sestra, ne historik nebo ekonom, ale o svém projektu nemůžu mluvit, aniž bych neřekla něco málo o zdejší zemi. Průlet dějinami Jižního Súdánu vám snadukáže, co se v jeho kratičké historii událo a v jakých podmínkách tu Lékaři bez hranic pracují.

Jižní Súdán je nejmladší zemí světa, nejsou jí ani 2 roky. Získala nezávislost v červnu 2011 po dvaceti letech občanské války. Ta pochopitelně způsobila mnoho nesnází. Dlouhé boje odčerpaly peníze ze vzdělávání, zdravotnictví, infrastruktury, dopravy nebo obchodu. To mělo spolu s mezikmenovými spory těžké následky.

Ačkoli má země úrodnou půdu, neobjevené zásoby nerostů i známá ropná pole, nemá Jižní Súdán stále smluvené obchodní dohody a skoro nic nevyváží.

Lékaři bez hranic v těchto místech pracují od roku 1983 a v současnosti mají v Jižním Súdánu přes 350 zahraničních a 3 000 místních spolupracovníků. Většina z nich pracuje v pohotovostních programech v pěti uprchlických táborech blízko hranice se Súdánem, do nichž v posledním roce přišlo asi 170 000 lidí.

Projekt, kam jsem byla vyslána, je v Nasiru, městě na východě země, asi 30 kilometrů od hranic s Etiopií. Jakožto nováčkovi u Lékařů bez hranic se mi ulevilo, že je zdejší nemocnice dobře zařízená a zásobovaná – budu se tu starat o ambulanci, o vakcinaci dětí a mobilní kliniky.

Bylo zvláštní odletět z Británie 23. prosince a do Juby přiletět zrovna na Vánoce… zase jednou po dlouhé době svátky v tropech! V hlavním městě bylo jen pár kolegů nezbytných pro chod kanceláře, protože spousta lidí právě odjížděla. Bylo to jako odměna, že jsem na oplátku za absolvování letu beze spánku a podivných přijímacích formalit jako první natrefila na Ninu a Tessu, se kterými jsem se potkala během víkendového tréninku před šesti měsíci.

Vykládka letadla v Jižním Súdánu.

27. prosince jsem nastoupila do malého letadla do Nasiru spolu s několika skutečnými veterány v řadách Lékařů bez hranic, kteří vysedali v Mabanu, kde je pohotovostní projekt. Je neskutečné představit si žít tímhle přelétavým životem třeba 10 let. Nemohla jsem odolat a snažila se coby nováček ze spolucestujících vytáhnout nějaká moudra.

„Nepřežeň to.“ - „Nezapomínej si brát volno.“ - „Nepomýšlej na to, že během prvního týdne zachráníš svět,“ nešetřili mě. Polkla jsem naprázdno.

Stresové faktory v podobě neobvyklého klimatu a diety ženou lidi k tvrdému nasazení. A to nemluvíme o ideálech, které člověka k takové práci vůbec přivedou. Taková kombinace nezřídka vede k nečekaným onemocněním a obdobím emočního vyhoření. Odteď budu poslouchat rady, které jsem dostala, a budu doufat a modlit se, aby můj imunitní systém vydržel.

„Ahoj, jsi Emma? Vítej v Nasiru – ráji.“

Na maličké přistávací dráze na mě čekal džíp Lékařů bez hranic a v něm veselý opálený Němec, který se mi představil jako Stefan, technik a logistik projektu. Když se něco rozbije – on to spraví. Když budeme potřebovat nové oddělení – postaví ho! V areálu poblíž řeky žije dohromady devět expatů – to asi bude pěkně těsné soužití. Ale to už je součástí toho, k čemu se člověk rozhodl … A navíc vypadali jako skvělá banda – velmi zkušení a přátelští.

Projekt sídlí v jedné z nejkrásnějších krajin Jižního Súdánu – na břehu řeky Sobat, která se vlévá do Bílého Nilu. Všude kolem jsou ptáci, ještěrky, netopýři a hojnost spousty dalších zvířat. Jsou tu i pelikání a orli.  Skrz kemp občas projde metrový varan, který tu s námi bydlí. Prostě to miluju. Cítím se teď až legračně šťastná. Pobyla jsem tu zatím týden a těším se, až vám zase napíšu o zdejším projektu, o mojí práci – to až mi víc dojde, co to teď vlastně vyvádím.

Blog Emmy v angličtině

Více o práci Lékařů bez hranic v Jižním Súdánu

Další blogy Lékařů bez hranic