Publikováno: 13.03.2013

POSLEDNÍ VZKAZ

© Cormac Donnelly

Cormac Donnelly je všeobecný lékař z Galway v Irsku, který působil ve výživovém projektu Lékařů bez hranic v Bentiu ve svazovém státě Unity v Jižním Súdánu. Bentiu leží poblíž jihosúdánských ropných polí a hranice se Súdánem. Je to oblast zvláště ohrožená nedostatkem potravin a Lékaři bez hranic ve městě a jeho okolí provozují od roku 2010 výživový program. Cormac kromě své práce v Irsku působil také v Zambii. Právě zakončuje svou první misi.

Od mého příjezdu do Jižního Súdánu už uplynulo devět měsíců a je pomalu čas, abych se vypravil domů. Připadá mi, jako bych posledních pár dní strávil ustavičným ťukáním do klávesnice – evaluace personálu, měsíční lékařský report, předávací zpráva pro příštího lékaře v projektu, … Pořádal se i rozlučkový večírek pro mě a další dvě zdravotní sestry, které z Bentiu také odjíždějí. Měl jsem radost ze spousty krásných dárků: tradičních košil, náramků, lžíce k jedení wal-wal (tradičního místního jídla) a nuerského oštěpu.

Snažil jsem se nějaký čas věnovat přemýšlení o době, kterou jsem v Bentiu strávil. Od loňského května se tu počasí změnilo ze žhnoucích veder na přívalové deště, potom na poměrně chladné noci v počátku období sucha, kdy tu teploty spadnou až pod 20 stupňů. Teď jsou zase zpátky vyprahlá a prašná horka, kdy se denní teplota pohybuje kolem 40 stupňů.

Jihosúdánské děti ve výživové klinice v Bentiu.Za dobu mého pobytu se v Bentiu mnoho věcí změnilo. Když jsem sem přijel prvně, vzpamatovávala se zdejší populace z nedávného leteckého bombardování města. V období dešťů jsem potom viděl, jak lidé ve snaze sehnat pro své rodiny základní potřeby bojují s nedostatkem potravin, vysokými cenami i izolací města, které záplavy na příjezdových cestách téměř odřízly od okolního světa. Později se přístup zlepšil, lidé mohli sklidit úrodu na polích a situace se vrátila aspoň trochu do „normálu“. S výhledem toho, že bude otevřena nedaleká hranice se Súdánem a z nedalekých nalezišť  začne prouditropa , mohli zdejší lidé zase vyhlížet do budoucna s nějakou nadějí.

V Bentiu a ostatně celém Jižním Súdánu zbývá mnoho humanitárních výzev. Bezpečí populace ohrožují mezikmenové násilí a nájezdy na dobytek, stejně jako neustávající napětí ve vztazích se Súdánem. V Jižním Súdánu jsou statisíce uprchlíků, mnoho z nich je na útěku před násilím. Spousta lidí se vrací do své země po desetiletích mimo domovinu. Základní infrastruktura víceméně neexistuje. Většina obyvatel žije ve vážné chudobě a má jen velmi omezený přístup i k  základní zdravotní péči. Práce Lékařů bez hranic v Jižním Súdánu nekončí.

Zítra se vydám na cestu domů přes Jubu, Nairobi a Amsterdam. Za pár dní už snad budu zpátky v Irsku. Mnohé vzpomínky z Jižního Súdánu mě nikdy neopustí. Ty smutné na to, jaké je vidět na vlastní oči strašlivé podmínky, v nichž tu lidé musí vydržet, nebo na smrt malého dítěte. Znepokojivé obrazy, jako když si malý chlapec hrál s atrapou kulometu AK47 ve snaze napodobit svého otce a další muže. Hlavně si ale odvezu šťastné vzpomínky: na to, jak se matky radovaly, když se jejich děti uzdravovaly, na vděk místních pracovníků za naše školení a trénink, na překvapení ve tvářích lidí, když jsem promluvil pár slov jazykem Nuerů. Nezapomenu ani na spolupráci se zbytkem týmu nebo na zdejší překrásné západy slunce.

Rád bych poděkoval všem lidem z celého světa, se kterými jsem měl tu čest pracovat v průběhu minulých devíti měsíců. Chci také poděkovat personálu projektu v Bentiu i všem pacientům a jejich opatrovatelům, že mě přijali do své komunity. Chci poděkovat své rodině, mojí přítelkyni a přátelům za jejich podporu. Díky i vám všem, kdo jste četli můj blog a posílali komentáře plné podpory a povzbuzení. V těžkých chvílích bylo báječné vzpomenout si, že tolik lidí podporuje naši práci. Obzvlášť chci poděkovat dárcům Lékařů bez hranic z celého světa. Bez vás by žádní Lékaři bez hranic nebyli.

 

Předchozí blog: Tradiční postupy

Cormacův blog v angličtině

Další blogy Lékařů bez hranic

Více informací o činnosti Lékařů bez hranic v Jižním Súdánu