Publikováno: 04.01.2013

BLOG Z JIŽNÍHO SÚDÁNU: VÁNOCE V BENTIU

Cormac Donnelly.Cormac Donnelly je všeobecný lékař z Galway v Irsku, který nyní působí ve výživovém projektu Lékařů bez hranic v Bentiu ve svazovém státě Jednota v Jižním Súdánu. Bentiu leží poblíž jihosúdánských ropných polí a hranice se Súdánem. Je to oblast zvláště ohrožená nedostatkem potravin a Lékaři bez hranic ve městě a jeho okolí provozují od roku 2010 výživový program. Cormac kromě své práce v Irsku působil také v Zambii. Je na své první misi.

Jak se blížily Vánoce, přemýšlel jsem o tom, jak tady v Jižním Súdánu asi budou vypadat.  Myslel jsem si, že v místě, kde většina lidí žije ze dne na den a žádné velké plánování si nemůže dovolit, se nic extra dít nebude. Byl jsem zvědavý, zda se Vánoce budou od běžného dne vůbec nějak lišit.

Svátky nevypadaly jako běžný den ani zdaleka. Už několik dní dopředu začaly různé církevní skupiny v noci hrát hudbu a bubnovat. Na Štědrý večer pak většina lidí strávila v kostele celou noc, modlila se a zpívala. Na Boží hod jsem šel na mši. Konala se venku na otevřeném prostranství za kostelem. Bylo tam malé pódium a dva provizorní přístřešky sestávající z rohoží podepřených tyčemi, za nimi sedadla a davy stojících lidí. Byly tam tři vchody, kterými lidé proudili dovnitř i ven, mnoho uvaděčů a organizátorů a řekl bych tak 2.000 lidí, z nichž jsem zjevně byl jediný cizinec. Zůstal jsem asi jen hodinu, abych si udělal představu o tom, jak to probíhá. Stejně jsem stál příliš daleko od pódia a téměř nic neviděl ani neslyšel. Slunce navíc pálilo víc a víc, tak jsem brzy uznal, že mi to stačí.

Potom jsem zašel do naší výživové kliniky podívat se na děti, které musely zůstat v nemocnici i přes Vánoce. Některé děti i jejich matky dostaly nové oblečení. Skoro všichni byli v dobré náladě a přáli jeden druhému veselé Vánoce. Naštěstí všichni pacienti byli celkem stabilizovaní, takže na klinice nebylo příliš práce. Pak jsem se pustil do svého podílu svátečních příprav. Pokusil jsem se uvařit 11,5 kg rýže (k čemuž, jak jsem zjistil, potřebujete opravdu velký hrnec). Kolegové pak v domě expatů připravili zbytek jídla – výborné dušené hovězí se zeleninou. S pomocí zaměstnanců kliniky a některých matek jsem vyzdobil jeden z tukulů balónky a připravil stoly a lavice na oběd. Pak jsme spolu se zaměstnanci, dětmi a jejich matkami poobědvali. Pili jsme limonádu, poslouchali hudbu a tančili. Zdálo se, že se všichni dobře baví. Snad se jim alespoň na jeden den podařilo zapomenout na starosti a obavy.

Letadlo, které zásobuje Bentiu, tankuje na letišti v Lokichogiu. © Olga OverbeekVečer jsme si užili „vánoční dobroty“, které se nám ještě před Vánoci podařilo objednat s dodávkou ostatních zásob. Poslali nám je z naší zásobovací základny v Lokichogiu v Keni, odkud dostáváme téměř vše, co v projektu potřebujeme – léky, logistické zásoby, moskytiéry či pokrývky pro pacienty. Pochutnali jsme si na hroznovém vínu, sýru, brokolici (kupodivu to pro mnohé byla ta největší dobrota) a krájené šunce. Měli jsme dokonce i krocana – jeden jediný kousek (tým v Locki se musel při balení zásob dobře bavit). Bohužel se nám ho víc nepodařilo sehnat ani tady v Bentiu.

Užili jsme si vánoční večer s dobrým jídlem, hudbou a v dobré společnosti. Dokonce jsem nevynechal ani slavnostní porcování toho kousku krocana, aby každý ze šesti jedlíků dostal alespoň trochu k ochutnání.

Den to byl moc hezký, i když je samozřejmě vždy smutné trávit Vánoce daleko od přátel i rodiny. Doufám, že všichni spolupracovníci Lékařů bez hranic po celém světě i všichni lidé, kteří organizaci podporují, měli také pěkné Vánoce.

 

Předchozí blog: Bez domova

Cormacův blog v angličtině

Další blogy Lékařů bez hranic

Více informací o činnosti Lékařů bez hranic v Jižním Súdánu