Publikováno: 19.12.2012

Blog z Jižního Súdánu: Bez domova

Cormac Donnelly je všeobecný lékař z Galway v Irsku, který nyní působí ve výživovém projektu Lékařů bez hranic v Bentiu ve svazovém státě Jednota v Jižním Súdánu. Bentiu leží poblíž jihosúdánských ropných polí a hranice se Súdánem. Je to oblast zvláště ohrožená nedostatkem potravin a Lékaři bez hranic ve městě a jeho okolí provozují od roku 2010 výživový program. Cormac kromě své práce v Irsku působil také v Zambii. Je na své první misi.

Cormac Donnelly.

Kaderia* neví, kolik je jí let. Zatímco mi vypráví svůj příběh, snažím se její věk uhodnout. Vypadá tak na padesát, ale možná jen vlivem těžkého života předčasně zestárla. Když mluví, její obličej prozrazuje nejen životní obtíže a utrpení, ale také hrdost a vzdor.

Kaderia se narodila ve vesnici jménem Ogulu, v Núbijských horách ležících ve státě Jižní Kordofán v Súdánu. V této vesnici se narodila, vyrostla zde, vdala se a žila tu celý svůj život až do května letošního roku. Teď ale říká, že už se tam nikdy nevrátí.

„V mé vesnici se žilo dobře, až do této války, do chvíle, kdy přišli ti lidé, všechno zničili a nás původní obyvatele pronásledovali do té doby, než se nám podařilo uniknout a najít bezpečné místo. Celá vesnice byla vypálena.“ Dodává, že hodně lidí z vesnice při útoku zahynulo.

Kaderia vysvětluje, že předtím se v její vesnici nikdy nic nestalo. „Nevím, proč to ti lidé udělali, možná nám chtěli vzít naši půdu,“ vysvětluje.

Kaderiiny potíže ale začaly dříve než v květnu letošního roku. Její život byl vždy těžký. Manžel jí zemřel krátce poté, co se vzali. Znovu se vdala za vojáka a ten byl zabit v konfliktu v Núbijských horách. Říká, že už před květnem se ona i mnoho dalších vesničanů více než 5 měsíců snažili nalézt úkryt v horských jeskyních.

Po tom, co opustili vesnici, Kaderia a její lidé putovali dva dny, než došli do uprchlického tábora Yida nalézajícího se v severním svazovém státě Jednota v Jižním Súdánu. „Tábor Yida je rozlehlý a není to tu špatné,“ říká, když vysvětluje, proč se nechce vrátit na místo, kde prožila celý svůj život. „Nechci se vrátit, protože boje mohou kdykoli vypuknout znovu. Zůstaneme tady v Yidě.“

Kaderia nemá vlastní děti. Jinou nevládní organizací byla ale převezena z Yidy do Bentiu, aby pečovala o dítě svého příbuzného, které potřebovalo převoz k lékařské péči. Nyní se zotavuje na naší klinice. Před naším rozhovorem jsem byl přesvědčen, že je to její vnouče. Tak láskyplně se o něj stará.

Má i své vlastní zdravotní problémy. Když utíkala z vesnice, upadla a poranila si záda. Stále trpí bolestmi. Vypadá unaveně a já přemýšlím o tom, jestli její život bude v uprchlickém táboře skutečně jednodušší a jak dlouho tam vůbec bude moci zůstat. Své jediné boty, pár plastových vietnamek, nosí až do roztrhání. Vysvětluje mi, že jsou sice velmi staré, ale nové si dovolit nemůže, protože na trhu v Bentiu stojí v přepočtu 3 eura.

Stejný příběh se v Jižním Súdánu týká stovek tisíc uprchlíků a vysídlených osob. Ti čelí velkým výzvám, když se musí vypořádat s novým prostředím, obtížnými životními podmínkami a nutností začlenit se do nové komunity. Kaderia nicméně prošla těžkými časy už v minulosti a já jsem si jistý, že pokud někdo může takové trauma přežít, tak je to právě ona.

 

* Jméno bylo změněno kvůli zachování anonymity.

 

Předchozí blog: Nuoih, část druhá

Cormacův blog v angličtině

Další blogy Lékařů bez hranic

Více informací o činnosti Lékařů bez hranic v Jižním Súdánu