Publikováno: 14.01.2014

Haiti: Zavolejte posily – všichni na plac!

Projektový koordinátor Lékařů bez hranic Ahmed Fadel popsal rychlou reakci, týmovou práci a emoční extrémy, se kterými se setkal při poskytování pohotovostní péče v nemocnici Chatuley v Léogâne na Haiti.

V nemocnici Lékařů bez hranic Chatuley je po desáté večerní. Dvouletý chlapec dýchá s pomocí kyslíkové masky. Je v kómatu po těžkém úrazu hlavy. Nejspíš ho ztratíme. Ošetřující pediatr a dvě sestry se na něj dívají bez naděje. Další sestra ho něžně hladí, aby mu usnadnila odchod z tohohle světa. A pak, zničehonic, chlapec umírá. Pro jeho záchranu jsme víc udělat nemohli, jeho osud už byl předem zpečetěn. Hlavní sestra se slzami v očích zvedne tělíčko do náruče a odnáší ho matce, kterou ošetřují opodál. Nastává absolutní ticho. Matce kvůli šoku trvá nějakou chvíli, než pochopí, co se vlastně stalo. Pak propukne v pláč. Personál nemocnice v jejím okolí zachovává uctivé ticho. Je to chvíle, kdy se vám zdá, že se svět přestal otáčet. Všechno kolem se zastaví, kromě slz, které vám stékají po tvářích…

Foto © MSF - Ahmed Fadel v haitském Léogâne.Zdánlivě klidný začátek

V Léogâne bylo krásné slunečné úterní ráno. Měl jsem před sebou nabitý den: dlouhá setkání s našimi týmy, kde diskutujeme o výsledcích, kterých jsme dosáhli, stanovujeme si cíle pro příští měsíc a debatujeme nad klíčovými strategiemi pro příští rok. Na konci dne jsme to vzali zkratkou zpět na základnu Lékařů bez hranic. Procházeli jsme kolem provizorního přístřeší jedné rodiny, když v tom nás zastavil jeden muž. Pomyslel jsem si, že bude chtít ošetřit a ulevilo se mi, že mě doprovází kolega lékař. Ten muž nám ale chtěl jen projevit svou vděčnost a poděkovat za naši práci prostým dárkem – kouskem ovoce. Dorazili jsme na základnu potěšení tím malým, ale dojemným gestem, a dělili se o zážitek se zbytkem týmu. Vypadalo to na příjemný večer… aspoň tak se nám zdál.

V 19:45 zaslechneme v dáli sirény. Než se stačím zeptat, co se děje, přispěchá k nám strážný. Nemocniční vysílačka prý právě zachytila vzkaz. Stala se dopravní nehoda, která si vyžádala několik lehce raněných. Tým v nemocnici by je měl zvládnout. Za pár minut už z operačního sálu volají na pomoc dva chirurgy, sestry a anesteziologa.

Ve 20:25 se dozvídám, že počet raněných nejspíš bude větší, než kolik jsme předpokládali.

Do nemocnice přijíždím ve 20:33. Před pohotovostí stojí několik ambulancí ministerstva zdravotnictví a haitského Červeného kříže a další náklaďáky. Jsou plně naložené raněnými. Služba s nosítky je nestíhá přenášet. Právě dorazilo 30 zraněných lidí a další ambulance jsou na cestě.

Foto © Emilie Régnier - Pohotovost v nemocnici Lékařů bez hranic Chatuley.Zavolejte posily!

Okamžitě se dávám do práce a posílám auta dál od pohotovosti, aby k ní mohly přijet další ambulance. Pak hned mířím na pohotovost. Všude je plno raněných, kteří čekají na ošetření. Jeden z chirurgů mi říká, že personál potřebuje posily, aby se zvládl postarat o další raněné, kteří během pár minut dorazí. Popadnu telefon, abych zavolal na základnu, a hned v něm nacházím spoustu zpráv, jestli nepotřebujeme pomoci. Píšu na základnu zprávu přes pager: „Pohotovost – spousta vážně raněných – potřebujeme podporu – všichni na plac!“ Hned dostávám odpověď: „Zpráva přijata - celý tým je na cestě.“

Vydávám se zpátky na pohotovost a cestou potkávám kolegyni z jiné organizace. Vysvětluje mi, co se stalo. Srazily se dvě dodávky. Byly naložené lidmi až po střechy, nehoda postihla celkem 60-70 lidí. Místo srážky je uzavřené, aby bylo možné evakuovat raněné a odklidit havarované vozy. Nemocnice Lékařů bez hranic Chatuley je kvůli uzavírce jediné dostupné zdravotnické zařízení.

Ve 20:38 přijíždí náklaďák Lékařů bez hranic s posilami: ven se hrnou lékaři, sestry, porodní asistentky i logistici. Dorazili všichni mezinárodní spolupracovníci, jsou koncentrovaní a odhodlaní. „Popiš nám situaci a řekni, co je potřeba!“ Rychle to shrnu: „Všechny druhy poranění – celkem 30 lidí – a další jsou na cestě. Lékaři: pomozte doktorům z pohotovosti a chirurgům, dají vám instrukce. Logistici za mnou!“ Jen co domluvím, přijíždí další posily – naši místní spolupracovníci. Měli sice volno, ale všeho nechali a přispěchali do nemocnice, jakmile zaslechli zprávy. Čekají na instrukce, aniž bych je musel volat.

Od téhle chvíle je z nemocnice jeden velký úl: žádný stres nebo panika, jen pozitivní bzučení v ovzduší. Každý zná svou roli a ví, co má dělat. Nikdo nekřičí ani nepobíhá, lidé jen dělají svou práci. Takový přístup uklidňuje raněné i jejich příbuzné, kteří nervózně postávají opodál. Lidé nám věří.

Svět se na chvíli zastavil

22:30 - Přijíždí další vlna raněných a není to zrovna pěkný pohled. Popadneme zásoby a pouštíme se do toho, stále odhodlaní a profesionální. Okolo jedenácté ztrácíme ty nejvážnější případy, celkem jsou čtyři. Nemůžeme si to připouštět – obnovíme svou emoční odolnost a pokračujeme v práci.

23:15 - Umírá dvouletý chlapec v laskavém náručí jedné ze sester. Ticho. Sleduji tiché slzy všech, zatímco sestra odnáší chlapečka jeho matce, aby ho naposledy pochovala v náručí.

23:30 - Uklidní nás hlas lékaře z pohotovosti: „Všichni pacienti jsou stabilní a můžeme je přesunout na pozorování a na lůžka v provizorních stanech.“ Všichni začnou jednat. Nezáleží na tom, jestli je to nosič, lékař, chirurg nebo nezdravotnický spolupracovník – všichni zkrátka popadnou nosítka a pomáhají. Transfer pacientů začíná.

Je po půlnoci, čas na to uklidit před návratem na základnu. Tým v autě před pohotovostí si užívá chvíli ticha, kdy si jen vyměňujeme pohledy. Pak se najednou jeden z kolegů začne smát. „Teda panstvo – 43 raněných, polovina z nich vážně a v ohrožení života – a my je zachránili,“ řekne někdo. „Jo, to teda!“ zní hned odpověď.

Foto © Emilie Régnier - Nemocnice Lékařů bez hranic Chatuley v haitském Léogâne.Konečně hotovo

S úlevou mířím do postele, zítra je taky den. Budeme se muset postarat o dnešní raněné a přesunout je do jiných nemocnic Lékařů bez hranic v Port-au-Prince. Budeme také muset asistovat u úřední identifikace mrtvých a poskytnout podporu rodinách mrtvých. To všechno musí proběhnout, aniž by se chod nemocnice zastavil. Čeká mě brífink s novým pediatrem, který právě dorazil a hned se musel vrhnout do práce v takové pohotovostní akci. Už teď vím, co mu řeknu: „Díky za to, co jsi včera udělal a za to, co ještě v budoucnu uděláš. Právě o tomhle je práce Lékařů bez hranic!“

Lékaři bez hranic provozují od roku 2010 nemocnici Chatuley v haitském Léogâne, jen 30 km od hlavního města Port-au-Prince. Nemocnice poskytuje 24 hodin denně bezplatnou pohotovostní péči. 

*** Napsáno na Haiti v srpnu 2013.

Další blogy Lékařů bez hranic

Více informací o činnostech Lékařů bez hranic na Haiti