Publikováno: 12.11.2012

Blog z Etiopie: Potíže na cestách

Kate Chapman je zdravotní sestra z Austrálie. S Lékaři bez hranic již byla na Srí Lance a teď působí v projektu v oblasti Mattar v Etiopii. Na svém blogu každý týden vypráví své zážitky a postřehy ze života na misi…

Kate Chapman.Od mého posledního příspěvku uběhlo několik týdnů. Za tu dobu se stalo mnoho věcí, které zásadně ovlivnily mou zdejší práci i život. Před pár týdny moje pravá ruka, nejspolehlivější člen mého týmu, můj nejlepší přítel na misi, udělal tu nejhloupější věc, jakou udělat mohl.

Byli jsme právě na cestě do Pul-deng a jeden ze zdravotníků v doprovodu vojáků obhlížel na motorce následky exploze, která se odehrála předchozí noc. Můj překladatel se zeptal, zda by se mohl svézt. Odporovala jsem, ale on to stejně udělal.

Zuřila jsem a měla chuť toho idiota zabít. Za rohem jsem ho samozřejmě našla ležet v příkopu, polámaného, krvácejícího, v šoku. Zjevně strhl motorku ve snaze vyhnout se leopardovi a dostal smyk, načež byl odhozen do rozvodněné strouhy. Měl štěstí, že se vůbec dostal ven. Kdyby býval ztratil vědomí, mohl se utopit. Takhle jsme měli pacienta v kritickém stavu, který musel být převezen do nemocnice. Brzy pro něj přijelo auto a tak jsme ho naložili a poslali do Gambelly.

Když jsem šla záležitost vyřídit s místními autoritami, byla jsem informována, že to byla jejich motorka a chtějí okamžitě kompenzaci. Byl to jejich jediný dopravní prostředek a používali ho k doručování léků i terapeutické stravy a k dalším lékařským aktivitám v celé oblasti. Motorka je nyní úplně zničená, má díru v motoru, pokroucené vidlice a ohnutá kola. To setkání bylo velmi nepříjemné. K šoku z nehody a celého dne bez zdravotníka i překladatele, který předtím naprosto ignoroval mé instrukce, se nyní přidala povinnost jít zpět a sdělit koordinátorovi projektu, že máme problém.

Náš lodní motor už je navíc několik týdnů mimo provoz a já se neúspěšně snažím zajistit náhradu. V Jikowě jsme nebyli už tři týdny a to znamená, že stav všech pacientů s HIV a tuberkulózou bude muset být znovu zhodnocen, u pacientů s leprou dojde k relapsu a podvyživené děti po mnohahodinové cestě močály neobdrží svůj přísun potravy. Ze zkušenosti vím, že už k nám znovu nepřijdou. A to ani nemluvím o tom, že ty nejzávažnější případy, které máme, jsou právě z Jikowa, protože leží přímo na hranicích s Jižním Súdánem.

Jako by tohle nestačilo, poslední řidič, který k nám byl z Addisu poslán, měl problémy se smlouvou a před dvěma týdny byl poslán zpět. Zůstalo nám tak pouze jedno auto. Protože nemáme náhradní, nemůžeme obstarat pomoc pro žádnou kliniku, které by hrozilo zatopení. Také to znamená, že pokud budeme zrovna na cestách, nebude možná evakuace naší vlastní kliniky, protože tu nebude žádné auto. A jak jsem již zmínila, nemáme ani žádnou fungující loď, se kterou bychom se dostali dál než do města.

 

Kromě toho se cesta do Gambelly rychle ztrácí pod stoupající vodou. Minulý pátek byla na dvou místech zablokována nákladními auty, která zapadla do děr. Museli jsme se kvůli tomu brodit vodou a přenášet všechno náčiní i pacienty, včetně plně dilatované rodičky s porodními komplikacemi. Když jsme se na místo opět vrátili, voda už sahala až po nárazníky auta. Zastavili jsme za uvíznutým náklaďákem a náš vzduchový filtr byl plný vody, ačkoli je umístěn čtyři až pět stop vysoko! Posádka přejmenovala řidiče na lodního kapitána. A to je naše auto samozřejmě určeno i do těžkého terénu, takže si můžete představit, jak to asi vypadalo. 

Nyní jsme tedy oficiálně odříznuti. Žádné další zásoby, žádné další návštěvy na klinice ani výjezdy, a nejhůře ze všeho, žádné další přesuny pacientů v kritickém stavu. To znamená, že všechny naše naléhavé porodní či chirurgické případy nebudou mít jinou možnost než pomalu zemřít přímo před našima očima.

 

Čtěte blog Kate v angličtině.

Získejte více informací o našich aktivitách v Etiopii.