Publikováno: 19.02.2013

Poděkování

© Kate ChapmanAhoj, tady Kate.

Jsem zdravotní sestra a nedávno jsem se vrátila po sedmi měsících z mise v Mattaru v Etiopii.

Pracovala jsem v mobilní klinice, která poskytovala zdravotní péči zdejšímu etniku Nuerů, vysídlené a zranitelné populaci, která žije a pravidelně se stěhuje podél hranic Etiopie a Jižního Súdánu. Zaměřovali jsme se hlavně na péči o děti mladší pěti let, poporodní péči a urgentní případy.

Pacienti, které jsme léčili, přicházeli s různými problémy: podvýživou, malárií, tuberkulózou, HIV, leprou, pohlavně přenosnými chorobami, před- i poporodními komplikacemi, střelnými a bodnými ranami, popáleninami a nejrůznějšími zraněními.

Nejdřív ze všeho vám chci hluboce poděkovat. Vám, dárcům a podporovatelům Lékařů bez hranic.

Po návratu z mise mě naprosto ohromily všechny vaše vzkazy na mém blogu. Kvůli nedostupnému internetu a velmi drahému satelitnímu telefonu jsme měli jen málo zpráv z domova a nemohla jsem samozřejmě sledovat ani svůj blog.

Teď jsem ale zpátky a chci se ozvat, protože nám Yann Libessart z komunikačního oddělení v New Yorku poslal e-mailem dvě stránky komentářů z blogů. Nemáte představu, jakou nám ty krátké vzkazy udělaly radost a dodaly nám vzpruhu, kterou jsme potřebovali, abychom mohli pokračovat v práci. Už jen to, že se někdo zajímal o to, co děláme, a uměl ocenit naše úsilí, je jako dar z nebes.

Podmínky v Mattaru byly tvrdé a velmi prosté. Žila jsem v tukulu z kůlů, bahna a kravského hnoje pod střechou z trávy. Měli jsme tam suché latríny a sprchy se studenou vodou. Generátor elektřiny běžel od osmi ráno do půl osmé večer.

Když jsem přijížděla, teploty se pohybovaly nad 40° Celsia, a když jsem odjížděla po období dešťů, vrátily se na stejnou hodnotu.

© Kate Chapman - Kate s obyvateli MattaruJídlo nebylo nijak úžasné, protože na mattarském trhu nebylo na prodej ovoce ani zelenina. Byli jsme závislí na dodávkách jídla z Gambelly, která byla pět hodin daleko. Posledních šest týdnů mojí mise nás navíc od okolního světa odřízly záplavy, takže kromě ryb chycených občas v řece nebo tuhého kozího masa jsme denně obědvali těstoviny nebo rýži s konzervovanou rajčatovou omáčkou. (Po pravdě, minulý týden mi bylo během kontrolní lékařské prohlídky řečeno, že trpím nedostatkem vitamínů. Takže už vím, že si na příští cestu mám s sebou zabalit multivitamíny!)

Každopádně je to skutečné privilegium pracovat pro Lékaře bez hranic, pro neziskovku, jejíž ideály jsou tak blízké mému srdci.

 

Práce na misi je výzva, je tvrdá psychicky i fyzicky. Je hodně emočně náročná a může být i nebezpečná. Ale ve výsledku je to obrovská zkušenost, která člověku posune hranice a ukáže mu, co je zač.

Těm šťastnějším jsme zachránili život, těm méně šťastným jsme alespoň dali najevo, že někomu nejsou lhostejní. Takže ještě jednou: díky za vaši podporu, za vaše dary, za vaši starost. Vaše laskavost a štědrost má velkou váhu pro nás v terénu i pro ty, kterým tam pomáháme. Ještě jednou díky a Bůh žehnej vašim vlněným ponožkám!

Kate

 

 
 
 
 
 
 

Předchozí blog: Návrat domů

Blog Kate v angličtině

Více o práci Lékařů bez hranic v Etiopii

Další blogy Lékařů bez hranic