Publikováno: 21.05.2013

BLOG Z ČADU: PŘIVEZLI NÁM NA NÁKLAĎÁCÍcH
50 RANĚNÝCH, DEN DRUHÝ

© Raghu VenugopalRaghu Venugopal je vedoucí lékařského týmu v projektu Lékařů bez hranic ve městě Amtiman v jihovýchodním Čadu. Má na starosti koordinaci klíčových aktivit, jako jsou pediatrická a porodnická péče, programy na léčbu podvýživy, HIV a tuberkulózy nebo chod mobilních klinik.

Raghu působí na pohotovosti v nemocnici v Torontu a také vyučuje na Torontské univerzitě. Dva roky působil v lékařské radě kanadské sekce Lékařů bez hranic. Má za sebou lékařskou činnost na misích v Burundi, Středoafrické republice a Demokratické republice Kongo. Pracoval také během krizí v Albánii a Kosovu a pomáhal s vývojem pohotovostní zdravotních systémů v Tanzánii, na západním břehu Jordánu, v Gaze a Etiopii.

Pokračování prvního dne z blogu Přivezli nám na náklaďácích 50 raněných“

Druhý den jsme se vydali zpátky do nemocnice seznámit se s pacienty, kteří zatím nedostali léčbu, a s nově objevenými zraněními. Spolu s chirurgem a vrchní sestrou jsme obešli celou nemocnici. Určili jsme ty nejtěžší případy, které bychom mohli potenciálně evakuovat do úrazové nemocnice Mezinárodního výboru Červeného kříže v Abéché – městě vzdáleném asi dvě hodiny letadlem. Zavolal jsem do Červeného kříže chirurgovi Igorovi a dohodli jsme se na transferu pacientů.

© Raghu Venugopal - Raghuův přenosný ultrazvukJedním z nich byl i „ztracený“ bratr. Silně ho bolel krk a nejspíš měl zlomenou ruku. Tým si nebyl úplně jistý, jestli je to vážně fraktura. Když jsem mu ji prohlížel, byla rozhodně bolestivá nad místem, kde se obvykle nosí hodinky.

Vytáhl jsem přenosný ultrazvuk, který nosívám během obhlídek nemocnice. Pomocí speciální sondy, kterou jsem přivezl z Kanady, jsem ukázal shromážděným lidem z týmu zdravou kost, kde pacient necítil bolest. Tam, kde ho to bolelo, byl obraz kosti kost zjevně abnormální – takže byla zlomená. Všichni, kdo se kolem přístroje shlukli, to viděli. Chirurgický tým souhlasil, že ruka potřebuje dlahu. Vzhledem ke všem jeho zraněním jsme se „ztraceného“ bratra rozhodli převézt do Červeného kříže v Abéché.

Minulý den reagovali Lékaři bez hranic na nečekanou pohotovostní událost. Byl to zásah nad naše obvyklé priority. S partnery z ministerstva zdravotnictví jsme se zabývali každou z obětí, jednou po druhé. Nedošlo k žádnému úmrtí a týmy ministerstva zdravotnictví a Lékařů bez hranic operovali celou noc, aby se s událostí vypořádali. Náš tým měl dobrý pocit z toho, jak jsme reagovali, i z pozitivní odezvy u pacientů.

Jako lékaři, ať už na misi s Lékaři bez hranic, nebo v Kanadě, mi rodinní příslušníci klepou na rameno a chtějí neustálou pozornost. Je těžké vědět, jestli jde o stav nouze, nebo méně závažný problém. Muž, který hledal svého bratra, byl prostě jeden z mnoha vystrašených členů rodin v téhle noční kritické události. Každý, kdo ztratil bratra nebo sestru, si zaslouží pomocnou ruku. A to je to, co bychom tady měli dělat.

Zatím se loučím cestou z návštěvy pacienta… do Čadu.

Raghu

 

Předchozí blog: Přivezli nám na náklaďácích 50 raněných

Blog Raghua v angličtině

Další blogy Lékařů bez hranic

Více informací o činnostech Lékařů bez hranic v Čadu