Publikováno: 31.07.2013

Blog z Čadu: JEDNOU DOLE, JEDNOU NAHOŘE

© Raghu Venugopal

Raghu Venugopal je vedoucí lékařského týmu v projektu Lékařů bez hranic ve městě Amtiman v jihovýchodním Čadu. Má na starosti koordinaci klíčových aktivit, jako jsou pediatrická a porodnická péče, programy na léčbu podvýživy, HIV a tuberkulózy nebo chod mobilních klinik. Raghu působí na pohotovosti v nemocnici v Torontu a také vyučuje na Torontské univerzitě. Dva roky působil ve správní radě kanadské sekce Lékařů bez hranic. Dosud byl na misích v Burundi, Středoafrické republice a Demokratické republice Kongo. Pracoval také během krizí v Albánii a Kosovu a pomáhal s vývojem krizových zdravotních systémů v Tanzánii, na západním břehu Jordánu, v Gaze a Etiopii.

Horké období sucha ve východním Čadu pomalu končí a začíná studenější období dešťů. Všichni si oddechli, když vydatné přeháňky konečně přišly. Déšť do téhle země přináší život. Suchou zeminou se prodírá zeleň a na polích klíčí obilí. Lidé snad brzy přestanou hladovět. Deště také přinášejí různé druhy hmyzu – přilétají vlny velkých kobylek, létajících mravenců a brouků. I když jsem se snažil pořádně zastrčit síť kolem matrace, pár mi jich zalezlo do postele a v noci mě šimrali.

© Raghu Venugopal: Vyšetření a ultrazvuk komplikovaného případu na žádost zdravotnického týmu v Amtimanu.Léčba pacientů pořád pokračuje. Péče o ně je motorem Lékařů bez hranic, je tím, co mě tolik uspokojuje. Dr. Carla mě včera poprosila, abych s ní vyšetřil dvouletého chlapce se srpkovitou chudokrevností a bolavou oteklou rukou. Opatrně jsem ho vyšetřil, zatímco mu matka přehrávala z mého telefonu „With or Without You“ od U2. U2 jsou pro děti bezvadné rozptýlení a já je mám taky rád. Díky nim se vyšetření obešlo bez pláče. Pak jsme prohlédli dvouměsíčního chlapečka, kterého do hlavy kopl velbloud. Vážnou zlomeninu lebky zakrývala obrovská modřina. Chlapec ale pořád pil mléko a nejspíš se uzdraví. Jiné dítě mělo vážný rozštěp rtu a patra. Necháme si jeho záznam pro případ, že by sem brzy dorazila specializovaná chirurgická organizace, která by se o něj postarala.

Když jsme s Carlou prohlédli pacienty, přispěchala k nám sestra z mateřského oddělení, abychom jí pomohli s 18letou pacientkou v částečném kómatu. Nedávno ve své vesnici porodila dítě, které nepřežilo. Matka trpěla křečemi a vysokým krevním tlakem. Ultrazvuk břicha byl v pořádku, stejně jako test na malárii. Nasadili jsme té mladé ženě pro jistotu léky proti malárii, meningitidě a hypoglykemii. Nakonec i přes pokračující léčbu a stálý dohled stejně zemřela. Nejspíš podlehla záchvatu vyvolanému porodními komplikacemi, nebo kvůli krvácení do mozku způsobenému neléčeným vysokým tlakem v těhotenství. Tento problém Lékaři bez hranic každý měsíc diagnostikují u stovek žen. Když jsem pacientku poprvé vyšetřil, bylo mi jasné, že je ve vážném stavu. Našel jsem jejího bratra a promluvil si s ním mezi čtyřma očima. Vysvětlil jsem mu, že uděláme, co je v našich silách, ale pravděpodobnost, že přežije, není vysoká. Smrt je všude kolem. O to víc nás ale obklopuje život a boj o přežití. Jednou dole, jednou nahoře, to je realita, ve které tady ve východním Čadu pracujeme.

Naší prioritou je stále boj s podvýživou. Nemocnice je plně obsazená, ale pod kontrolou. V posledních měsících jsme navýšili počet lékařů i sester, abychom situaci zvládli. Lékaři bez hranic se navíc výrazně podílejí na zlepšení samotného zázemí nemocnice v Amtimanu. Náš americký konstrukční logistik Gardy a jeho místní tým už přistavěli nové oddělení intenzivní péče a budovu pro příjem pacientů. Teď pracují na novém mateřském oddělení. Hospitalizované ženy tak už nebudou muset bydlet ve stanech. Stavíme také novou lékárnu. Tým logistiků vedený Benem z Německa vybavuje celou nemocnici novými elektrickými rozvody, aby vylepšil funkčnost stávajících budov. Prozatím tak přesouváme pacienty do stanů. Naše kanadská specialistka na vodní a odpadové hospodářství Diana se zase stará o postřik nemocnice bezpečným insekticidem, který zabrání nakažení malárií. Všechny zmíněné změny zlepší fungování této okresní nemocnice na několik let dopředu.

© Raghu Venugopal: Nahoru a dolů – plánování výměn zahraničních spolupracovníků v Amtimanu.Jak už to u Lékařů bez hranic bývá, tým se obměňuje a vyvíjí. Naším projektem prošlo velké množství zkušených spolupracovníků, kteří mířili do Tissi v hraničním trojúhelníku mezi Čadem, Středoafrickou repulikou a Súdánem, odkud teď proudí uprchlíci. Několik čadských pracovníků je po svatbě, mají děti a potřebují si ve své obvyklé práci dělat přestávky. Další byli zaměstnáni ministerstvem zdravotnictví (což je pozitivní vývoj) a my musíme sehnat více sester. Také expati do projektu v Amtimanu přijíždějí a zase ho opouštějí. Naši kanadskou nemocniční sestru Eve nahradila Belgičanka Miet, která je na misi už podeváté. Logistika Bena vystřídal jeho německý kolega Andreas. A na svou první misi sem přijela Louise, farmaceutka z Irska.

Na moji pozici vedoucího lékařského týmu se zatím ještě nenašla náhrada. Tak už to občas u Lékařů bez hranic bývá. Kvalifikovaných lidských zdrojů je omezené množství. Zdejší tým je ale flexibilní a lidé se na sebe mohou spolehnout. Němka Carla, která je tu na své druhé misi, souhlasila, že mě prozatím vystřídá, dokud za mě nenajdou vhodného nástupce. Každý den jí po večerech postupně předávám svoji práci, přestože má dost té svojí na pozici nemocniční lékařky. Celý tým si její flexibility hodně cení. Tato vlastnost je spolu se schopností přizpůsobit se základním principem práce pro Lékaře bez hranic.

Lékaři bez hranic nemohou existovat bez štědré podpory svých dárců. Proto sem minulý týden přijeli Julie a Kevin z Kanady, aby shromáždili svědectví z terénu a uspořádali online seminář pro dárce. Eve a já jsme v přímém přenosu mluvili s našimi podporovateli. Bylo skvělé mít v projektu kolegy z Kanady. Přivezli našemu týmu nějaké dobroty, obzvlášť starý dobrý „Kraft dinner“ (makarony se sýrem), který k mému překvapení zachutnal všem členům týmu z různých částí světa. Kevin a Julie také přivezli několik krásných učebnic angličtiny. Ty jsme darovali místním spolupracovníkům, kteří se chtějí naučit anglicky.

Za týden odjíždím domů. Brzo bychom se měli s mou snoubenkou Maeve brát. Píšeme si, skypujeme a voláme si, co nejčastěji to jde. Na konci mise asi budu mít pořádný účet za telefon, ale každá vteřina kontaktu s Maeve mi za to stojí. Moje misi s Lékaři bez hranic oddaně podporuje. Velká vzdálenost mezi námi ale ani pro jednoho nás není snadná. Jsem šťastný, že mám po boku někoho tak úžasného.

Nahoru a zase dolů – to je realita Lékařů bez hranic. Změny v týmu jsou vlastně zdravé. Nové nápady a zkušenosti obohacují naši práci i společenský život naší organizace. Nutí nás zamýšlet se nad důležitostí a kvalitou naší práce a nad hodnotou naší pomoci. A právě to dělá to z Lékařů bez hranic tak silnou organizaci, jakou je.

Předchozí blog: Laskavost cizinců

Blog Raghua v angličtině

Další blogy Lékařů bez hranic

Více informací o činnostech Lékařů bez hranic v Čadu