Publikováno: 19.07.2013

Blog z Afghánistánu:
ZTRÁTY A NÁLEZY

© MSF

Stefan Kruger je mladý lékař z Jihoafrické republiky, který se k Lékařům bez hranic přidal v roce 2012. Pracuje na misi na pohotovostním oddělení nemocnice Lékařů bez hranic v Kundúzu. Je to jediné zařízení v severním Afghánistánu, které poskytuje kvalitní bezplatnou chirurgickou péči pacientům s běžnými poraněními i obětem konfliktu, přestřelek nebo výbuchů bomb.

Nikdo vám nikdy neřekne, co se děje po výbuchu bomby. Noviny píšou jen o tom, co se zrovna stalo, ale o tom, co se děje dál, většinou nikdo nemluví. Následky takové události jsou pro nemocnici vážné – v neposlední řadě schůze, hlášení, výměny emailů tam a zase zpátky, diskuze a nakonec další hlášení. Tohle jsou obvyklé věci, stávají se ale i takové, které nejsou v žádném protokolu a nikdo vás na ně nepřipraví. Nedávno jsem se dozvěděl o jednom takovém případě v naší nemocnici.

Kdybyste k nám dnes zašli na rentgen, našli byste zde krabici černých bot. Mají různé velikosti a jsou zjevně vyrobené pro tvrdou práci. Zůstaly tu po výbuchu z letošního ledna. Většina obětí byli policisté – několik jich přišlo o život, několik dalších exploze připravila o končetiny. A co teď s botami, které jsou najednou nadbytečné? Čekají tady v krabici, až si pro ně někdo přijde – pořád na to čekáme. V krabici byly také klíče a (k mému úžasu) hromádka peněz, které nikdo ani nevyzvedl, ani neukradl. Víme jen, že ty klíče a peníze byly v roztrhaných kalhotách jedné z obětí. Ten člověk už bohužel neměl možnost své peníze utratit nebo odemknout jakýkoliv zámek.

© MSFVčera šel náš terénní koordinátor za prací do místa onoho výbuchu a vzal si ty klíče a peníze s sebou. Vypadalo to, že má plán. Když se svým asistentem dorazili na tržnici, začali se ptát všech lidí, jestli neznají někoho, kdo zemřel během lednového bombového útoku. Mnoho lidí bylo zvědavých, ale nikdo se ze začátku neozval. Potom přišel zpoza malého obchůdku jeden chlapec, možná tak sedmnáctiletý, a začal se vyptávat na klíče. Měl u svého obchodu truhlu s nějakými cennostmi. Byl na ní zámek a klíče tam přesně zapadly!

Byl to obchůdek s jedním stolkem, zaplněným různými druhy šňupacího tabáku v plastových sáčcích. Chlapec dřív pracoval v obchůdku se svým otcem. Dnes už v něm pracuje sám. Je zodpovědný za všechno zboží i za svého mladšího bratra. Tenhle mladý muž ale neměl ponětí, že měl jeho otec v době neštěstí u sebe peníze (dost na uživení rodiny na několik dní!).

Většině z nás přijde absolutně nemožné představit si, že bychom tak tragicky ztratili rodiče. Jako humanitární pracovníci si připadáme úplně bezmocní, když nemůžeme pacienty zachránit. Občas můžeme pomoci a máme pocit, že se naše snažení vyplatí. Jindy nemůžeme udělat víc než vrátit peníze a klíče jejich právoplatným majitelům. Ale i tohle málo přináší pocit, že dáváme věci do pořádku. Skoro jako by to odlehčilo hrůzu výbuchu. Teď jen kdyby mohl někdo vymyslet, co s těmi botami…







© MSF - tým blogující z Afghánistánu

Astrid, Lara, Benoit, Georgann, Ben a Stefan pracují s Lékaři bez hranic v Afghánistánu, odkud blogují o svých zážitcích.
 

Předchozí blog: Běžný den na sále

Stránka blogů afghánského týmu v angličtině

Další blogy Lékařů bez hranic

Více informací o projektech Lékařů bez hranic v Afghánistánu