Publikováno: 11.07.2013

BLOG Z AFGHÁNISTÁNU:
BĚŽNÝ DEN NA SÁLE

© Ben King

Ben King je biomedicínský technik na misi v Afghánistánu. Jeho hlavním úkolem je zajistit, aby lékařské vybavení čtyř nemocnic Lékařů bez hranic v zemi fungovalo.
 
Když zrovna není na misi, polovinu roku navrhuje a staví prototypy lékařského vybavení pro transplantace orgánů a druhého půl roku objíždí na kole svět. Ben vyrůstal na Novém Zélandu, kde také studoval strojní inženýrství.
 
„Kdyby ses chtěl přijít podívat, máme na sále zajímavý případ – je to amputace, takže jen pokud se na to cítíš.“

Zavěsím telefon a rychle si rozmyslím, jestli o tuhle nabídku stojím. Můžu se dozvědět něco o operaci, kterou jsem ještě neviděl. Mám tak šanci poznat, jak se používají zařízení, o která se v nemocnici starám, a ujistit se, že se s nimi zachází správně. Pořádně si myji ruce, protože jsem poslední dvě hodiny strávil po lokty v sazích dvoustupňové naftové spalovny, která se používá k likvidaci zdravotnického odpadu – vevnitř zůstaly zbytky kostí, použitých stříkaček a obvazů. Konečně jsem opravil technický problém, který v minulých měsících znemožňoval použití spalovny .

Na prahu operačního sálu se přezouvám ze zaprášených sandálů do páru čistých zelených návleků. Oblékám se do čistého operačního pláště, na kterém jsou růžové skvrny od bělidla. Skrze lítačky přivážejí lehce sténajícího pacienta. Všechny potřebné chirurgické nástroje jsou vyrovnané na nedalekém sterilním přehozu. Pacient je přenesen na operační stůl a dostává sedativa. Jeho sténání ustává, zatímco mu dezinfikují rány. V místnosti je cítit řád – každý ví, jaká je jeho role a co má dělat.

© Ton Koene - Operace v nemocnici Lékařů bez hranic v Bústu.Pacientovi klesá tlak, což je následek velké ztráty krve. Někdo volá do laboratoře, aby přinesli další transfúzi a přesvědčili rodinu raněného, aby rychle darovali další. Setra skoro celou vahou těla tlačí na otevřenou ránu, aby co nejvíc zastavila krvácení ze stehna. Z laboratoře, která leží za nedalekým zásobovacím kontejnerem, přinášejí jeden krevní vak za druhým, jsou ještě teplé, plné životadárné tekutiny.

I když jsou mužova zranění velice vážná, prosí nás jeho rodina, abychom nohu amputovali pod kolenem. Chirurgický tým to zvažuje, ale není to možné. Otevřené zranění na dolní polovině pravé nohy je příliš nebezpečné. Kosti jsou roztříštěné a svaly rozdrcené. Amputace začíná. Trochu se mi točí hlava, musím se posadit a vydechnout. Krevní tlak mu sletěl na kritických 47/23, nevypadá to dobře.

Odcházím se zvláštním pocitem – je pro mě něco zcela výjimečného vidět lidské tělo v takovém stavu. Člověk tak může pochopit výzvy, před nimiž často stojí chirurgické týmy, a obdivovat jejich schopnosti, klid a odhodlání udělat to nejlepší pro každého z pacientů. Smekám před nimi. Odcházím a doufám, že to tenhle mladý muž zvládne. Bohužel, následující den se stává jedním z těch mnoha, kteří jednou ráno vstali, odešli z domova a už se nikdy nevrátili…

© MSF - tým blogující z Afghánistánu

Astrid, Lara, Benoit, Georgann, Ben a Stefan pracují s Lékaři bez hranic v Afghánistánu, odkud blogují o svých zážitcích.
 

Předchozí blog: Předehra

Následující blog: Ztráty a nálezy

Stránka blogů afghánského týmu v angličtině

Další blogy Lékařů bez hranic

Více informací o projektecH Lékařů bez hranic v Afghánistánu