Publikováno: 16.07.2014

Jižní Súdán: Humanitární voda v ohrožení

© Imran AliSyed Imran Ali je specialista na vodní a odpadové hospodářství. Na první misi Lékařů bez hranic vyrazil do Pákistánu po záplavách v roce 2010 a z druhé mise se loni vrátil z jihosúdánského uprchlického tábora Jamam. Své zkušenosti z terénu nyní Imran využívá ve výzkumu v oblasti poskytování pitné vody v krizových kontextech.

Je zvláštní, jak si člověk může zvyknout na cokoliv. Svůj výzkum v uprchlickém táboře Jamam jsem dokončil a Jižní Súdán opustil vloni v dubnu. A jakkoliv byl život v táboře těžký, když jsem odešel, trpěl jsem pocitem ztráty. Tamější lidé a místa se mi dostali pod kůži.

Po návratu domů jsem začal pracovat na výzkumu věnovaném sanitaci vody v uprchlických táborech, který jsem započal právě v Jižním Súdánu. Byla to setsakramentsky větší dřina, než jsem čekal. Celé léto jsem strávil přemýšlením nad tím, jak zanalyzovat data poukazující na snižování množství chlóru ve vodě, a sepisováním výzkumné zprávy.

Jednou jsem seděl se svým bratrem Saadem (který je matematický génius) v autě a vysvětloval mu problém, s nímž jsem si nevěděl rady. Po chvíli mi řekl: „Jo jo, to se dá udělat. Stačí, když sepíšeme nějaké kódy v MATLABu (matematickém programátorském jazyku).“ Když jsme se vrátili domů, Saad si sedl k počítači a za chvíli problém vyřešil. Spolu jsme vyvinuli zcela novou analýzu pro tento nově objevený problém. Sepsal jsem zprávu a s Lékaři bez hranic si ji několikrát vyměnil, než vznikl konečný produkt.

Při analýze dat jsme zjistili, že současné humanitární směrnice určující žádoucí hodnoty volného zbytkového chlóru ve vodě ve výdejních místech nezajišťují dostatečnou ochranu vody při její distribuci. Výzkum se také zabýval způsoby nakládání s vodou, přičemž se potvrdilo, že zakrývání nádob nejvíce redukovalo pokles chlóru ve vodě.

Jakmile jsme z nasbíraných dat vytvořili matematický model, mohli jsme zpětně určit, jaká by měla být hodnota volného zbytkového chlóru ve vodě ve výdejních místech, tak aby byla dostatečně bezpečná v požadované době po distribuci. Na základě modelu jsme sepsali opatrné doporučení na změnu všeobecných směrnic z hlediska množství chlóru na litr vody. Díky němu by měla být voda bezpečná po dobu až 10 hodin od distribuce.

Sběr vzorků. Foto © Imran AliPo návratu domů jsem měl také možnost prostudovat dostupnou literaturu na dané téma, přičemž jsem zjistil, že současné humanitární směrnice, kterými se řídí Lékaři bez hranic, projekt Sphere, UNHCR a další, vycházejí ze stejných směrnic WHO pro kvalitu pitné vody. Ty jsou ale založené na zkušenostech s městskými vodovodními systémy, tzn. na případech, kdy se voda konzumuje rovnou z kohoutků! Podmínky v uprchlických táborech a v krizových situacích jsou ale radikálně odlišné. Zaprvé, lidé nepijí vodu přímo z kohoutků, ale ve výdejních místech ji čerpají a poté nosí domů, kde ji nějakou dobu skladují, než ji zkonzumují. Zadruhé, celý proces distribuce a skladování vody se odehrává v relativně nesanitárním prostředí. To vše přispívá k tomu, že v uprchlických táborech je pokles koncentrace chlóru větší než ve městech. Zavedené směrnice proto v současnosti nezaručují v krizových situacích dodávky zdravotně nezávadné pitné vody.

Brzy bylo jasné, že můj výzkum je prvním, který se systematicky zabývá faktickou efektivností směrnic pro pitnou vodu v krizových situacích přímo v terénu. Jako první je podložený daty z terénu a může pomoci ochránit vodu před opětovnou kontaminací a omezit šíření vodou přenosných nemocí (např. cholery) v uprchlických táborech.

Moc jsem si přál nějakým způsobem pokračovat ve výzkumu v humanitární oblasti, který by mohl pomoci ochránit životy a zdraví těch nejzranitelnějších. Když jsem se probíral akademickými pozicemi, které by mi takovou práci umožnily, narazil jsem na nabídku místa postgraduálního vědeckého pracovníka na University of California v Berkley. Podle výzvy to byla pozice stvořená pro mě a já pro ni. Navrhl jsem tedy rozšířit můj výzkum z Jižního Súdánu do dalších uprchlických táborů ve světě a před koncem léta jsem dostal pozvánku do Kalifornie.

Cílem mého výzkumu na Berkley je vyvinout směrnice pro pitnou vodu, které budou podloženy daty z terénu a budou vytvořeny na míru specifickým místním podmínkám. Kdyby výsledky mého výzkumu přiměly UNHCR, Lékaře bez hranic a další změnit směrnice, mohly by zlepšit způsoby dodávek pitné vody v uprchlických táborech po celém světě. Aby můj výzkum mohl mít takový dopad, je třeba do něj zahrnout co nejvíce typů prostředí, ve kterých je pitná voda dodávána. Budu proto cestovat do míst s nejrůznějšími klimatickými nebo geografickými podmínkami. Tento rok chci zahájit svůj výzkum ve dvou uprchlických táborech v Jordánsku a v příštím roce v něm budu pokračovat v dalších táborech. Při výzkumu budu spolupracovat s UNHCR a Lékaři bez hranic budou nadále podporovat mou práci.

Každopádně před tím, než vyrazím do terénu, zamířím do Londýna, abych tam představil svůj výzkum na vědecké konferenci Lékařů bez hranic – MSF Scientific day. Budou na ní představeny výzkumy realizované po celém světě v rámci programů Lékařů bez hranic a často tedy i inovace, které přebírá celý humanitární sektor. Je to pozoruhodná ukázka sdílení nových poznatků a diskuzí nad realizovaným výzkumem mezi Lékaři bez hranic a dalšími zainteresovanými aktéry. Minulý rok konferenci prý sledovalo na 1.700 lidí z 92 zemí světa. Je to opravdová pocta moci představit svou práci při takové příležitosti.


Pokud se chcete dozvědět více o Imranově výzkumu, můžete jeho panel konference shlédnout v záznamu.

Blog Imrana v angličtině

Další blogy Lékařů bez hranic

Více o aktivitách Lékařů bez hranic v Jižním Súdánu